Červenec 2011

Umění

27. července 2011 v 19:23
Umění...

Jedno slovo a tolik je v něm obsaženo... poslední dobou se obklopuji lidmi, kteří jsou umělecky založení. Trávím s nimi svůj veškerý volný čas, smějem se, naříkáme, hulíme, chlastáme, chováme se jak totální magoři... ale držíme při sobě. Umělci se navzájem potřebují, aby měli inspiraci.

Víte, jakmile nemám zkoušku s kapelou nebo nehraju divadlo, jsem bez života. Celé dny pak prospím, utápím se v depresích, všechno se mi chce dělat, ale nemám na onu činnost sílu. Nemám ji načerpanou. Zní to podivně, ale jakmile můj den je nabit vším uměleckým, rozdávám pak veškerou energii, cítím se naplněná, šťastná a ve stavu podobný Nirvaně...

Tuhle jsem byla s režisérem na pivku. Poseděli jsme v naší oblíbené kavárně, kde byla jakási beseda o Beatlsácích, poslouchali jsme písničky, dozvídali se o jejich životech... Pak jsme šli hrát fotbálek a pinčes... a režisér na mě: "Já pořád přemýšlím, jakýho kluka bys potřebovala. Umělce. Někoho, kdo Tě bude vodit za kulturou. Nebo bude sám tvořit." A má naprostou pravdu.

Nemohla bych být s někým, kdo mi nerozumí. A že těch lidí je! Pořád dokola bych jezdila na festivaly, měla svoje koncerty, hrála v divadle a zároveň se inspirovala různými představeními (kupříkladu včera jsem byla na opeře Figarova svatba, fakt zážitek!)... Jsem natěšená na konec srpna, ale ne proto, abych viděla moře. To jsem viděla už hodněkrát. Těším se na obrazy Salvadora Dalího, jednoho z mých nejoblíbenějších malířů. Tak strašně dlouho jsem nezapla televizi. Pustila jsem si jí pouze na muzkál Moulin Rouge... Já nevím... možná jsem až příliš umělecká.

Máte to někdo podobně?