Září 2010

Nový začátek

29. září 2010 v 21:43 Chvilky úsměvu
Anynka věřila... Anynka doufala... už pak ani nedoufala... přesto se dali znovu dohromady a nerozešli se. Přišlo nádherné výročí sedmi měsíců... Sedmička, jak magické číslo! A já se na něj těšila. Věděl jsem proč :-p! Ten večer jsme se setkali v místní hospůdce, kde jsme se poprvé políbili, kde proběhly důležité momenty a vždy jsme se tam náramně bavili...

Políbil mě na čelo, tvář, pusu... a pak pošeptal, že mě miluje. A mě se znovu roztáhla křídla a mohla jsem létat. Dala jsem si vínko, cíčko, travku a došla k závěru, že *dokonalost existuje.* Každým polibkem mi prolétlï motýlci v břiše a zamotala se mi hlava. Povídali jsme si jako tenkrát na prvním rande. Byla jsem šťastná, že jsem u něj... Po dlouhých dnech, probdělých nocích, bolestech těla a nechuti k jídlu jsem cítila jednoduše štěstí. Byla jsem v bezpečí, obklopovala mě naděje... nepopsatelný pocit...

Nádhernou noc jsme si užili... Neviděli jsme se pět dnů a bylo to z nás cítit... ta živočišnost, nenasytnost, touha a především láska... Tiše řekl "stýskalo se mi lásko..." a já měla slzičky skoro venku, ale tentokrát ne neštěstím, nýbrž radostí... Pak jsme si udělali obložený mísy, pustili Nekonečný příběh a jedli a smály se... spali jsme přitulení, spokojení...

A další den spal u mě zas...

Jsem teď nejšťastnější človíček na světě... vyzkoušela jsem si být bez něj a pocítit po roce pocit prázdna... být bez toho koho milujeme je to nejhorší a mě samota děsně rmoutí...

Ale bude to lepší... Až budou Vánoce, vyjedem si do Prahy na vánoční trhy... půjdem spolu do plavecký a s jeho bráškou zajdem někam na vejlet do přírody, až bude lepší počasí... A budeme si věřit a snažit se mít ten nejkrásnější vztah... :)

Sny se někdy přeci jen plní...

Nezvládám

25. září 2010 v 12:22 Bloudím tmou
Jsem zničená...

Nechtěla jsem jít do dalšího vztahu, protože jsem tušila, že se po chvíli opět začnu trápit... Protože já jsem bohužel člověk, kterej vyhledává problémové lidi a zamiluje se jen do nich. Není to můj záměr... Ale srdíčko se mi opravdu rozbuší vždycky s nějakým mizerou :(

Sedim tu jak slepice v kurníku a čekám kdy napíše, ačkoliv vím, že dnes stoprocentně nenapíše... Že napíše nejdřív zítra (nejspíš ani to ne)... Jediné co mě ukliďnuje je klavír, kouření a moje ségruška, která mi přijela a kterou jsem tak dlouho neviděla. Ale přesto všechno na něj pořád myslím... na ty krásné chvilky prožité s ním... o které nechci přijít... A doufám, že nepřijdu...

Jiná holka by ho asi pustila k vodě za to, co by jí dělal... Ale já na to nemám povahu... Miluju ho... svou duší i srdcem... Vím, že jsme si prostě souzeni, že bych za něj dala ruku do ohně... Miluju ho a toužím to vykřičet do světa... Ale nemůžu... ne teď... a to mě tíží...

Jak dlouho budu muset ještě čekat než se ozve? Už jsme se čtyři dny neviděli a mě to přijde jako věčnost... jako šílená doba...

Nevim, co bude jestli bude konec...

The end???

23. září 2010 v 16:32 Bloudím tmou
Pauza...

Ale cítím konec... S Vášou jsem si zezačátku nic začínat nechtěla. Dá se říct, že jsem ho i trápila, ale po třech měsících obrovského přátelství jsem se rozhodla, že dám našemu vztahu šanci... Byli jsme pořád spolu... každý den... Byl to ten nejkrásnější vztah, jaký jsem kdy zažila, jak po duševní tak po sexuální stránce.

Poprvé jsem se do něj zamilovala v jednom podniku, kterej se jmenuje Koruna. Hráli tam píseň Nothing else matters... Vyzval mě na parket a ploužili jsme... Byl to okamžik, kdy jsem se cítila šťastná, naplněná a oduševnělá... Nikdy na to nezapomenu. S ním proběhly ty nejlepší chvíle mého života. Byli jsme na Mácháči, trávili společnej čas u mě ve městě i u něj na venkově... Noci jsme promilovávali, spali v objetí a probouzeli se s úsměvem. Znali jsme se dokonale...

Ale teď... pauza... kvůli všem hádkám, kvůli tomu, že náš vztah nezvládáme... Já už nevím co mám dělat. Myslela jsem, že rok 2010 je rok splněných přání... Dalo mi to kapelu, divadlo a především... především JEHO. A teď? Kapela se rozpadá, ztrácím Vášu a pokud se rozejdeme, nemohu chodit ani do divadla, protože bychom se tam stále potkávali... Nemám na život a na přežití... jsem malá blbá a slabá a je mi to všechno strašně líto...

Smutek

20. září 2010 v 16:48 Bloudím tmou
Mám chřipku, v háji průdušky, dneska jsem málem omdlela z jointa (díky bohu jsem jen zvracela), rozpadá se mi vztah s Vášou, rozpadá se mi kapela a nestíhám se učit...

Je toho na mě moc a nejsem vůbec veselá, jako dřív :(... Dneska jsme se poněkolikáté s Vášou pohádali... A ač jsme se usmířili, je mezi námi cítit divná atmosféra, dusno... Napsala jsem mu smsku, ve které se zmínila o tom, že nabývám pocitu, že miluji jen já. Odpověděl, že tak to není, že jsem jeho koťátko, sluníčko a štěstíčko... Ale stejně z toho mám úzko na duši. Minulý týden jsme se málem rozešli a já se obávám, že tato chvíle nastane znovu... uvidíme...

Taky jsem nedomyslela, že na nemoc se hulit nemá... Takže jsem si zahulila a vůbec jsem nějak ani nebyla v hezkym stavu, připadala jsem si až moc střízlivá... Ale pak to teprve přišlo... Zrovna když přijížděl bus, já začala vzlykat, že vidím stále hůř a hůř. Potřebovala jsem si sednout a napít se. V autobuse jsem slyšela míň a míň... koukala jsem na Vášovo ústa jak artikulují a nerozuměla mu. Jen jem mu rozuměla, ať myslím na to hezké. Vystoupili jsme a šlo to ven... Ulevilo se mi...

Pak jsme šli k němu, já si dala horkou vanu a utíkala se trošičku prospat. Potom hádka jak Brno a teď jsem u sebe doma a přemýšlím... S Vášou spolu nejsme, já vím, že je ode mě 5 km a ničí mě to. Je to krátká vzdálenost, co má řikat Emo-black-kitty... Ale stejnak :(

Uvidíme, jak to všechno bude dál... Září je zatím jeden z nejhorších měsíců...

Čas

7. září 2010 v 21:50 Bloudím tmou
Poraďte, co s časem... Asi namítnete, ať se na něco vykašlu, ale já na nic ze svých zájmů kašlat nedokážu :(

Moje povinnosti, hobby, koníčky:

1)Váša... Můj přítel, slunce, človíček, kterého miluji nadevše... Vídáme se poměrně málo, což je dobré maximálně v tom, že se nehádáme a skoro nehulíme... Ale to je jediné. Chybí mi každým dnem i nocí, ač ho vídám každý den. Já vím, že třeba Verunka (Emo-Black-Kitty) to má daleko těžší... asi se Váši nikdy nepřejím a budu s ním chtít být pořád, pořád, pořád! :))

2)Divadlo... Milující koníček. Mám divadlo ráda kvůli lidem, co tam chodí, kvůli vlastnímu zdokonalování, kvůli naprostýmu odhození myšlenek někam do jiné brány světa. Líbí se mi divadelní prostředí, ať už hrajem na velkém či malém sále. Nabíjí mě to!

3)Zpívání... Zpívám v kapele. Té se chci věnovat pokud možno co nejvíc, protože jsem to v loňském školním roce dost flákala. Budu zpívat písničky od Kelly Clarskon, Paramore, Evanescence i své písničky... budou koncerty... mám živou rockovou kapelu a je to bomba! :) Dále zpívám v orchestru, se smyčcovým kvartetem (vydělám si alespoň pár kaček)... a ještě chodím na sólovej zpěv, kde můžu zpívat co chci :).

4)Škola. Nerada ji sem píšu. Ale jsem ve třeťáku, chci abych měla v budoucnu peníze, chci dobře odmaturovat a bez problémů se dostat na pedagogickou fakultu :) přemýšlím, jaké předměty zvolit (co bych vyučovala)... váhám jestli spíše češtinu nebo bižuli (druhý předmět bezpodmínečně zřejmě hudebka). Potřebuji fajnový známky do trojek...

5)Přátelé. Mám tůze ráda kamarády a když mi vyjde kousek času navíc, udělám si s přáteli hezký den v čajovně, parku nebo až bude zima na stadionu :) teď mám docela dost přátel a jsem za ně vděčná...

6)Kalení... Tráva, alkohol, cigára, vodnice... nevim co všechno. Nemohu si toho moct dovolit. O prázdninách jsem kalila až až. Zatím to ještě jde a jsem opravdu ráda, že se přísun látek omezil. Občas mi chybí ten jinej svět, ale o.k. Má to tak být a je to tak dobře! :)

Kde na to vzít čas? Když mám třikrát v týdnu odpoledky (do 16:15)?

Je to v háji

1. září 2010 v 14:21 Bloudím tmou
Ve třídě jsme si munulej rok utvořili partičku o třech členech... Byla to čistě holčičí trojka. Verču i Báru jsem měla moc ráda, protože jsme se povzbuzovali, smáli a já nevim co ještě...

Pak nastaly problémy. Našla jsem si Vaška a byla zamilovaná. To se ani jedné nelíbilo, nelíbil se jim on. Začalo odcizování... Přesto jsme ještě poslední den ve školním roce oslavili moje narozeniny, tak jsem si myslela, že je to o.k. Dostala jsem plyšovýho medvídka, rámeček s fotkou, na které je Bára s Verčou a čokoládu.

A dneska-1.září- jdu do školy a co se nedozvím??? Už se mnou ani jedna nechce sedět. Bára uplně, Verča se nechala zvyklat Bárou... Já už tomu nerozumim... Byli jsme nejlepší kamarádky, všechno dělali spolu, pomáhali si v písemce a oni mě odkopnou? bez důvodu? Nebo kvůli tomu, že jsem zamilovaná???

Odhalila jsem pravou tvář holek... Přesednu si tedy jinam a ANI SLOVO s nima... já vím, že si asi říkáte, jaký píčoviny tu píšu... Ale každá z vás přišla o nejlepší kamarádku... a teď si představte, že přijdete rovnou o dvě! :(

Bolí to, ale už se nebudu trápit lidmi, co za to nestojí!