Květen 2010

Hvězdy tiše padaj

30. května 2010 v 9:53 Texty mých písniček
Tuhle píseň jsem vymyslela roku 2009. Seděla jsem na hodině informatiky a vzpomínala na jednoho typana, kterej mi neskutečně ublížil. Tohle z toho vzniklo:

Prej jsi moc krásná
hodná a mocná víla
proč to všichni říkaj?

Láska je otrok
a já lásky malej poskok
přestává mě to bavit
povedlo se mi toho tolik zkazit..

My už nejsme ti co se věčně smějí
jsme jen perlami země, blázni malí
něco nám brání začít krásnej vztah
když Tě vidím, přestávám se všeho bát
Chci změnit scénář života
osud je jinej, když dotiká minuta
tam a s Tebou, proč jsme se neminuli?
A taky proč lásku si slibovali?
Teď už můžu říct, že nemělo to smysl
bylo to zvrávený, opil jsi pohledem mou mysl

Ref:
Hvězdy tiše padaj, usínám v tvé náruči
a vím, že to brzo skončí..
hvězdy tiše padaj, naše duše selhávaj
co s tou láskou všichni maj???

Hvězdy tiše padaj, já hloupá si jich nevšimla
po rybník až sahaj, hmm, kéž bych je viděla
přála bych si být s Tebou
vykročila jsem nohou levou..

Láska je moc krutá
pořád se mě někdo ptá
proč jsi zaslepená?

Baby, nikdy jsem tomu nevěřila,ale zázraky se dějou
baby, nikdy jsem se tak nemýlila, zamilovaný páry klamou
Lidi furt někam spěchaj, lásku s prací míchaj
Karet se zoufale ptáš, jistotu však nemáš
My dva, tak čistí s černou duší
hledali se,uznej, že láska nám sluší

Zklamals! Už to nevrátíš zpět, nevrátíš zpět
Chybovals! Už když Ti bylo pět, když Ti bylo pět
Lhals! O nás dvou, nebylo to náhodou! Né náhodou
Milovals! Po jiný teď hoříš touhou! Hoříš touhou
Kde byla ta láska!!!??? Malá mocná kráska???

Ref:
Hvězdy tiše padaj, usínám v tvé náruči
a vím, že to brzo skončí..
hvězdy tiše padaj, naše duše selhávaj
co s tou láskou všichni maj???

Hvězdy tiše padaj, já hloupá si jich nevšimla
po rybník až sahaj, hmm, kéž bych je viděla
přála bych si být s Tebou
vykročila jsem nohou levou..

Jsem svině

29. května 2010 v 10:22 Bloudím tmou
Nikdy by mě nenapadlo, že takový článek dám dohromady...

Jsem ZLÁ.

Nevím z čeho to pramení... Možná z nespravedlnosti, kterou cítím, když vidim jiný holky se svym tátou... Mě takto nikdy nepotkáte. Nebo to je ze zklamání ve vztazích. Nebo prostě... protože to takhle chodí.

Když mi bylo 14, brečela jsem celý noci a zapřísáhla se, že jednou pomstim všechny ty svině, který holkám nakukávaj sladké 4ever a oslovujou je: "koťátko moje." Ty zmetky, co vás podváděj s jinýma koťátkama a tvrděj jim to samý, co vám. Vypěstovala jsem si jistou nenávist vůči klukům. Brala jsem je jako kamarády... ale už jsem si nedovedla představit, že bych se zamilovala.

Bylo září a mě lítali motýlci v břiše. A přišlo další odkopnutí... od člověka, od kterého jsem to nejmíň čekala. Ale to už se Annynka naštvala a řekla si STOP. Teď budu pro změnu trápit někoho já. Ne nadarmo se říká, že kluci milují potvory. A já zatoužila být potvorou s ostrými drápky, s milou povahou... a pak zaútočit... ať kluci dostanou taky na frak! Ať si to taky zkusí!

Jenže... jsem nedomyslela jednu... ehm... vlastně DVĚ věci...

První věc je, že jsem se do něj zamilovala. A to jsem chtěla být svině. Já se tak vážně chovám. Ale už mě ta hra nebaví.

Druhá věc je... a to mě mrzí ještě víc... že jsem ublížila tomu nesprávnýmu. Je to šílený, ale bohužel jsem si zrovna našla strašně hodnýho kluka... Koho by to napadlo?

Jsem na sebe šíleně naštvaná... protože včera mi ten kluk řek: "Tys mi říkala, že jsem strašně hodnej. Ale takhle to už nejde. Nikdy jsem se na Vás nevykašlal. To jenom vy jste zmrdi! A kašlete na mě!" A mluvil taky o tom, že cítí, že brzy umře... A radil mi, jak na mojí mámu, aby mě nechávala déle venku. A... nechala jsem kvůli němu ujet poslední autobus. On mě nechal, šel domů... Musela jsem jít ve čtvrt na dvanáct v noci štreku jak kráva. A když jsem přišla domů, volal mi, že běžel za mnou a chtěl se zjevit, jakože mi jde naproti...

Chci vrátit čas...

Miluju je

27. května 2010 v 20:52 Moje já
Ve škole mám svoje dvě ségry.. holky, kterym můžu říct všechno a ony poslouchají, poradí... Někdo říká, že přátelství ve třech je blbost... ale ta naše "trojka" je jasným důkazem, že to jde...
I když to není někdy jednoduché :)

Verunka... Holka, která hned spraví náladu, která je obětavá a zároveň lehce sobecká... Náš malej narcis s nejhebčíma černýma vláskama a nejdelšíma řasama na světě :D (záviiist!!!) Tolik jsme toho spolu zažili a tolik ještě zažijem. Naše nákupy, věčný kecání při hodinách, solárko,jízda 139kou :D... naše trapasy a smích v těch nejmíň vhodnejch situacích... To, že poslouchá diskofilní písničky a že má úlety s klukama... to nemění nic na faktě, že má skvělý názory a je důkazem existence krásy, inteligence a zároveň nenamyšlenosti! Lubím ťa!

A Barunka. Flegmouška, která všechno perfektně zhodnotí... Ta co nás drží všechny pohromadě. Je to blonďatý sluníčko s největšíma zelenýma očima, jaký znám. Ve všem najde řešení, umí naslouchat a bejt oporou. Její smysl pro humor je nenahraditelný. Je to cestovatelka, tak doufám, že někdy si vyjedem třeba ve třech někam do tepla. Týhle holce bych přála kluka, co jí bude nosit na rukou, protože ona si to zaslouží. Už se těšim až k ní v létě s Verunkou pojedem a budem se cachtat v bazénku, popíjet šáňo a kecat a kecat a kecat...

Nebejt těhle holek, tak jsem ve třídě tak trochu sama a nuceně se usmívám. Ale ony mi dokážou tak moc zpestřit a zkrásnit den. Za to jim patří největší dík. Miluju je ségry moje!

Už vím

25. května 2010 v 21:58 Zamyšlení
Už vím, že svině se maj vždycky dobře.
Už vím, že smrt je nám všem nevyhnutelná.
Už vím, že čistá láska... láska jako trám... existuje!!!
A to je to nejbáječnější zjištění za tenhle měsíc.

Jaký si hrad postavíte, takový ho pak máte... A je na Vás, co všechno v něm bude fungovat. Mimochodem, co říkáte na smrt Petra Muka? Strašný co? Nemůžu ztratit ani den, natož hodinu ze svýho života... protože je to krátká línie... za chvíli mi bude táhnout na 18... kde jsou ty doby, kdy jsem psala na svůj první blog: "Jupí, mám občanku!!!"

KDE?

Utíkají... A my s nimi...

Už vím, že škola není důležitá, ale vzdělání ano. Bohužel...
Už vím, že táta se mi nikdy neozve.
Už vím, že se mám ještě dost co učit.

A především vím OD KOHO se to chci učit.

A taky vím, že MILUJU... ještě to umím... a věřit... myslela jsem, že to nedokážu. A hle!!!

Jen... víte co nevím?
Jestli náhodou ten život není hra...blbý člověče nezlob se... snad ne...

Chovam se jak oni

25. května 2010 v 20:11 Bloudím tmou
Potkala jsem člověka, který mi byl vším... A po několika nádherných měsících mě vždycky poslal do prdele. Takhle to nebylo jen s láskama, ale i s kamarády...

Ejhle... role se obrátily... teď jsem za tu svini já. Ničim srdce, jsem ledově chladná a nedostupná. Co se to se mnou sakra děje?

ve Vencovi vidim sebe.

takže ubližuju sobě? jsem fakt taková sebetrýznitelka?

Do háje lidi, vymyká se mi to z ruky :(

Hezkej dotazník

22. května 2010 v 21:35 Moje já
1)Jmenuj tři věci, které by sis sebou vzal/a na pustý ostrov:
Mp3, loď a soukromý letadlo :D
2)Který člověk tě v životě nejvíc ovlivnil nebo stále ovlivňuje?
Bylo jich více, nechci je vyjmenovávat... a jsem ráda že jsem ty lidi poznala, nevim, kde bych byla... A to se týká, jak těch dobrých, tak těch špantých.
3)Kdyby si mohl/a být někým jiným, kdo by si byl/a?
Chtěla bych bejt strážnym andělem a chránit dobré duše... A nebo taky bejt obyčejnym chlapem.
4)podle tebe nejvíce změnila život na Zemi?
Lidi jsou netolerantní, jsou smečka stáda a většinou nemaj v hlavně svůj osobní názor. Změnilo by se, kdyby byli více ochotní a tolerantní... né tak neohleduplní.
5)Citát, který ti nejvíce utkvěl v hlavě:
Každý musí přírodě splatit, co jí dluží: svou smrt... je to pravda pravdoucí a já nemam slov...
6)Jakou událost bys ve svém životě nejradši nikdy nezažil/a?
Když mi táta říkal: "Už Tě nikdy nechci vidět." to bylo krutý a drsný... Pak smrt mnoha lidí, kteří si to v nejmenším nezasloužili.
7)Kdybys mohl/a něco změnit na svém vzhledu, co b to bylo?
Výška (chci být menšííí), nos (chci taky menšííí :D) a barvu očí... Vždycky se mi líbili modré, já mam takovej miš maš :D
8)Kdybys mohl/a něco změnit na své povaze, co by to bylo?
Jsem se svou povahou hodně spokojená, protože se dokážu přizpůsobit, jsem obětavá a srdce mám na správném místě-doufam... Ale když mi někdo ublíží, trvá mi strašně dlouho, než vstanu. Takže menší zranitelnost, jinak je to o.k podle mě... :)
9)Bez čeho se podle tebe nedá žít?
Bez lásky a přátel... a když budu mluvit za sebe, tak bez muziky.
10)Kluk nebo holka?
Jsem holka (světe, div se!) :D a vždycky jsem si více rozuměla s klukama.
11)Jak vypadá tvoje vysněná budoucnost?
Láska, kapela, dobrá vysoká škola, pejsek, kupa přátel, divadlo, domeček... Všechno se možná nepodaří, ale jsem si stoprocentně jistá, že většina ano :)
12)Kam by ses chtěl/a někdy podívat?
Nejsem moc cestovatelský typ, ale pár míst mě zajímá... Jako třeba Nový zéland (celkově Austrálie), Francie, Hawai, Kanárské ostrovy...
13)Co se ti nejčastěji zdá?
Zdá se mi o lidech z dávných časů-hlavně o tátovi, zdá se mi o kolotočích, o blesku... mám depresivní a špatné sny.
14)Co nejčastěji snídáš?
Cornlake s mlékem, pečivo, koblihy... a vždycky kafíčko :)
15)Co vůbec nechápeš?
Chemii, podrazy, sviňárny, lidskou hloupost...
16)V čem vynikáš?
Dokáži se vcítit do druhých, zvládat hodně věcí najednou a umim cokoliv zorganizovat...
17)Z čeho máš největší strach?
Ze spálení se... ještěrek... bouřek a blesků... z toho, že navždy budu nymph in rain.
18) Z čeho míváš největší radost?
Mám radost ze sluníčka nebo když mi někdo napíše: "Mám Tě rád." Ale největší radost mám vždycky z lásky a z úspěchu.
19)Co děláš nejraději?
Spievanie mám ze všetkeho najradšej...
20)Co nejmíň rád/a děláš?
Čekám. Ať už je to na hovor, autobus, fronty...

Miluju ho

22. května 2010 v 20:06 Chvilky úsměvu
Jeho ruce jsou ty nejhřejivější
srdce nejhodnější
jeho mysl umí psát krásné písně, umí vykouzlit ty nejkrásnější věty
v očích mu svítí jiskry naděje
vlásky mu splývají po ramenou

Já toho kluka miluju. Jsme samy dva a plavem proti proudu... Plánujeme spoustu věcí... A víte co kvůli mě udělal? Přihlásil se do Talentmania... jen kvůli tomu, že jsem si to přála. A svázal mi obrovskou kytici. MILUJU HO, MILUJU, MILUJU!!!

Snad sílu mám

22. května 2010 v 11:01 Bloudím tmou
Pro mě vždy láska byla hrou
s Tebou však hrát si neumím
najednou nedokážu lhát
proč???
to nevím...
Kéž sílu mám svůj život žít
a osud svůj do rukou pevně vzít
chtěla bych změnit svět, to Ti přísahám!!!
Vždyť kvůli Tobě Chosé můj...i tvojí dívku ráda mám...
Můj bože chraň mě!!!
stále stůj při mě
už NECHCI lhát!!!

Snad sílu mám... poprat se svým
s tím osudem, který doufám pokořím
já půjdu PROTI VŠEM
NA SVOU SMRT TO PŘÍSAHÁM...

Vezmu si to na casting. Je to má píseň. stvořená pro mě a můj hlas. Bojím se, bojím... Zpívat píseň od Lucky Bílé do očí Lucce Bílé... tvrdý to oříšek. Ale bude tam cit, bude tam všechno. Když to zpívám svojí pěvecký múze...

Držte mi palce a myslete na mě 29.5. a 27.6. ...

Stará

17. května 2010 v 20:18 Bloudím tmou
Připadám si stará...

Jsem mladá, nemám oproti jinejm žádný problémy... A přesto si tolik s vrstevníkama nerozumím. Už jsem vyrostla z toho, jakej odstín tvářenky se mi hodí k pleti a jestli v pátek na mejdánku sbalim toho... ehm... "fešnýho kořena!!!" :)))... Přicházím na jeviště a nejsem vyklepaná, netoužím nic přebornýho dokázat. Nerozhoduji se srdíčkem, ale hlavou a tím, co v ní mám...

Jedinou radost z čeho momentálně mám je hudební tvorba. Vytvořila jsem si filozofii o muzice, jsem v ní a ona je pořád se mnou... Sednu si ke klavíru a prsty se mi nezastaví. V hodinách fyziky mě napomíná učitel a tvrdí jak důležitý je šíření vlny a všecko kolem toho... Mě to absolutně nezajímá. Dál si píšu verše a nehledim na ty podělaný vzorce o NIČEM...

Nezlobte se... jak někdo může jít studovat matiku? Fyziku? Tohle nikdy nepochopim a snad ani nechci chápat...

Přijdu domů, zapálim si Startku, koukám na hýbající se stromy... Přemejšlim o světě, o mě a Vencovi... Pak mi pár slz steče po tváři. Ale jakožto statečná holka si je utřu a půjdu něco složit.

Tak takhle budou teď mé dny vypadat... Jak záživné...

KONEC

16. května 2010 v 21:52 Bloudím tmou
Koukám se na mobil a smska nepřichází... KONEC. slyšte to slovo, smějte se všichni! Nenávidim to. Nenávidim se...

Lásko, miluju když mě něžně hladíš a říkáš, že chceš kontrolovat můj klidný spánek.
lásko, miluju když si rozpustíš vlasy, usměješ se a zkoušíš mě sbalit
lásko, miluju tvůj smysl pro humor
i
pro romantiku

tenkrát jsi mi koupil jahody a krmil jsi mě
natrhal zlatej déšť... a vůbec všechny kytky z louky.
Namaloval zelenou lihovkou Véčko na ruku
Učil hulit jointy. Dneska byl můj poslední. Vím to.
Ukazoval jsi mi, jak se mám chovat... snažila jsem se... ale málo.

všechno se zdálo být téměř dobré. Šla jsem za tebou i po hádce, jela s Tebou...

Jen ty víš, jak se se mnou zachází. Jsi má druhá půlka.

Nechť vydržíme pár chvil a budu si moct urovnat spoustu věcí v hlavě... Miluji Tě!!!

Pápá

16. května 2010 v 20:28 Bloudím tmou
Pápá lásko...

Moc ses u mě neohřála... ale načerpaná síla tady je :)

Jsem strašně smutná
a zklamaná
ale to přijde zítra... definitivní finíto. Musim splnit všechny zkoušky a pak spolu budeme. Slibuji. 24.října se setkáme lásko...

Do té doby... trpění... A spoustu slz. Ale já to zvládnu...

Listen

15. května 2010 v 21:20 Chvilky úsměvu
Poslouchejte své srdce... poslouchejte tóny, které zní.
Nepřestávejte věřit v lásku... nikdy! Neboť, pakliže přestanete věřit, ztratíte naději. Vím o lidech, kterým láska nechybí. Předstírají? ... nejspíš...

Láska. Ten krásnej lásky čas, kdy mám motýlky v břiše a všechno je až moc hezký na to, aby to byla skutečná realita.

Poslouchám úžasný zaláskovaný songy...

Mám mrazení v zádech... dlouho jsem si to nechtěla připustit. Jsem zamilovaná... Sice opět špatně... ale co na tom... nevybírám si to já, ale mé srdce! A to asi ví pro koho buší...

jak vy ke mě, tak já k vám

14. května 2010 v 22:31 Zamyšlení
Všichni vypadáte na první pohled tak mile... VŠICHNI do jednoho! Nabízíte rameno na vyplakání, modrý LMka a taky nabízíte zábavu a prdel... Chvíli to tak funguje a tváříte se, že máte rádi. Že víte co to je... Já se Vám snažim dát to samý co vy mě. Pomáhám s angličtinou, dám peníze na colu a když jste zklamaný láskou, brečíte u mě... K tomu Vám uvařím kafe a dodám: "já tu vždy budu pro Tebe."

A pak přijde tlupa vytuněných bárbín... nebo prostě "ty na lepší úrovni."

Vžijete se do myšlenky, že TEĎ by Vám mohl začít pravej život! A na mě... na starou dobrou kamarádku se srdcem na dlani se vykašlete. A ještě si připadáte poctivě!

Ovšem.. chybička se vloudila.

Už nečekam na návraty a nedělam si iluze. Nedočkam se toho, že mi napíše bráška Martin ani rebelka Andrea... nebo snad chcete-li Hitler Radim... Nikdy se toho už nedočkam. Věřila jsem, že jednou si tito lidé pustí písničky... NAŠE společné... až třebas pojedou autobusem. A zavzpomínaj na časy strávený se mnou. Udělali to? A pokud ano... proč nenašli odvahu napsat mi?

Hrdost?
Lenost?
nebo prostě NECHTĚNOST?

Jak vy ke mě, tak já k vám... Toužíte užít si s tou tlupou bárbín? Tuc tuc na diskotéce? Jo...? Vždyť Vás to stejně nebaví, co si kurva lidi pořád nalhávaj... co...

Probudit se

13. května 2010 v 20:19 Zamyšlení
Zaráží mě tento svět...

Vyjdu si na hlavní náměstí a vidím boháče... Chudí mezi nimi nemají šanci. Procházím tam a dokážu se tvářit jako bohatá i jako chudá. Ovšem kdybych byla za tu nafoukanou mladou paničku, potřebovala bych sluneční brýle...Za nimi jsou totiž

smutné tmavě modré oči.
Modré oči z vody...
z vody díky slzám lásky
lásky umírají
umírají duše

Ale já svou něžnou duši ještě držím při životě... Přemýšlím,že jí zahodím...

Jdu dál. Přicházím do chudinské čtvrti. Sundám sluneční brýle a rázem si všimnu, že ty oči jaké mám já, mají vlastně všichni. Vnímají krutost, bolest a nespravedlnost. Když se rty smějou, oči nemohou.

Prohrábnu se ve vlasech. v mých

zdravých čokoládových vlasech
vlasech dlouhých jako sám život
život a bůh mě přestávají míti rád
rád...

Co to vůbec je...

A tak jdu dál a pořád jdu. A chce se mi kleknout, zvolat: "Dobře, osude... Nenávidím Tě." A skočit pod auto. Probudit se z toho šíleného snu, usmát se. Chci si říct: "Byl to jen sen. Skutečný život je o něčem jiném... ano, určitě!!!"

Chci se probudit!!!

A dny jsou hezký

12. května 2010 v 18:32 Zamyšlení
Život si musíme postavit sami. Je to všechno na nás. Znáte takový ten pocit, kdy to s Vámi jde z kopce, ale vy se nechcete otočit a jít do kopce? Tak tenhle pocit právě mám. Moje noce jsou probdělé, dny prosmátý nebo uplakaný... má duše si zvykla na útoky zla. A srdíčko buší... Jaro dělá s člověkem divy. Ne... je blbost svádět to na jaro... Vždycky si za všechno můžem sami. Někomu se sice přidá do vínku pár kapek navíc. Pár kapek štěstí... Mě se přimíchalo hodně štěstí. Avšak svou vlastní vinou jsem ho zahodila a řekla osudu: "Koukni se na mě. Já se obejdu bez všeho. I bez toho, co jsi mi dal..." Osud zavrtěl hlavou a poopravil mě: "Mé drahé dítě, ty přežiješ bez všeho. Ale obejít se nebude tak jednoduché. Však časem poznáš..." A já poznávám

Nikdy to neni dokonalý

2. května 2010 v 22:40 Zamyšlení
Žádnej vztah neni dokonalej...

Prošla jsem si vztahem věčnýho lhaní, pak vztahem "smutku." Je sice hezký, když máš v partnerovi oporu a on v Tobě taky... ale tenkrát už mě nebavilo nestále zvedat naší skleslou náladu nahoru.
Zažila jsem krátkej vztah plnej snobství. Taky jsem si zkusila být s naprosto normálním klukem. A vim, že tento stereotyp pro mě neni. Vždy se budu trápit kvůli lásce. Asi je krásný být s namakanym relativně inteligentnim sportovcem... ale...

asi jsem blázen

hledam něco víc. to "něco", co se třeba mým kamarádkám nelíbí, ale já miluju záhadnost a problémy. Ta dramatičnost mě možná dohání k šílenství. Zároveň si začínám věřit v tom, že zvládnu všechno...

Škoda toho Venci... V životě jsem nezažila takovou Itálii jako s nim. Nenávidim ty hádky a miluju usmiřování. Hodně mě toho naučil:

pít whisky s colou
brát jeho úchylky v sexu jako přirozenou a normální věc
hulit trávu
užívat si sekundy... naše dokonalé sekundy...
jednat ještě upřímnějc než jsem jednala
radování se z blbý dvacky
z toho, že vysvitne slunce

naučil mě poslouchat i ty největší trosky
dotahovat věci do konce
povídat si o věcech, o kterých s nikym jinym nemluvim
zbavil mě jakýhosi bloku
a vytvořil další bloky...

A dneska jsme se zase loučili s tim, že je to navěky... A JÁ přilezla jako první. já objala. Tim jsem se pokořila. A znovu si musela přiznat, že toho kluka mi... ách jo :(

Balancuju

1. května 2010 v 16:17 Bloudím tmou
Balancuju nad propastí...

pochybuju o sobě... pochybuju o svých znalostech, vztazích, sobě samé a pochybuju bohužel i o tom co umim...

Byla jsem v hudebce a zpívala. Můj hlas je zpátky v plné síle. Zpívám si Je suis malade a na konci se udržim dvacet sekund, aniž bych se nadechla. Těší mě to a netěší. Sama to nedokážu popsat, jen vím, že dřív jsem byla šťastnější...

V noci se mi zdál sen o Vencovi... A pak o spoustě jinejch lidech... Vím, že to mám rozdělené: Venca a "ostatní." Je tak jiný, odvážný, spontánní, nadaný... a taky strašnej hajzl a jeden z lidí, kteří mi docela ublížili.
Je první Máj... A nejsem s ním. Zvláštní... Vlastně s ním ani nechci být...

lžu...

chci
a moc

Na tu píseň Je suis malade skládám českej text... vždycky se mi česky skládá a hlavně zpívá líp než anglicky (natož francouzsky). Nechtěla jsem tu písen psát nějak určitě a přímočaře... Ale když jsem psala, přemýšlela jsem nade mnou a Vencou... Představovala si minulost, přítomnost i budoucnost. Všude jsme byli my dva.

A ráno mi přišla smska... "Proč mam tu chuť jet domů za Tebou..." a další smsky... v jedné dokonce bylo: "Jsi svi..." NĚ

Snažím se učit... Čínská lidová republika, chemie, Karel Havlíček Borovský

A nejde mi to... všechny, VŠECHNY mé myšlenky jdou k němu... :(