Každý je strůjcem svého štěstí

2. dubna 2010 v 16:42 |  Bloudím tmou
Snažila jsem se přesvědčit, že život si může udělat podle sebe. Jen na něm je to, jestli s trávou sekne nebo ne... Nemá cenu čekat na lásku...

Ano, jedná se o Vencu... Bylo půl devátý, když mi povídal, jak z toho nemůže odejít. Že to prostě nejde. "Venco co blbneš... vždyť Ti je 18... takhle mladej si kurvíš život? smíříš se s tim? Chceš aby si na Tebe ostatní ukazovali jako NA SMAŽKU?"

Rozplakala jsem ho

Pak mi říkal, že kdybych s ním byla, přestal by... ale nemůže mě přeci takhle vydírat... můžu mu opakovat stokrát, že ho nemiluju...

"Venco, přesvědčila jsem šíleně moc lidí... Chci Ti pomoct, chápeš???"
"Mě už se pomoct nedá... "

Proč to lidi vzdávaj... proč vzdávaj svůj život? Když jsme se loučili, objala jsem ho a pošeptala: "Zkus to prosím..."

Psala jsem mu i smsku... přesto si vzal...

Nechci ho vidět za rok jako ještě zoufalejšího člověka... Mam ho ráda sakra... To, co pro něj dělam, jak se ho všude zastávám a snažim se mu zvednout sebevědomí... protože to psaní je tak čtivé, písně tak melodické, když hraje v divadle, je to tak opravdové... A když mluví o zlosti, je to spřízněné... Třeba si myslí, že ho nechápu... ale já ho chápu až moc...

Ať vykročí z toho začarovaného kruhu a začne mu nový život... strašně mu to přeju...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama