Duben 2010

Láska XXXL? :D

29. dubna 2010 v 21:25 Chvilky úsměvu
Viděla jsem ho po X době... po dvou letech... Seděli jsme na lavičce a nechali se ovívat příjemným vánkem... Dala jsem si záležet, abych hezky vypadala... Nevím proč... vždyť to jsou už dva roky... Tolik jsem se kvůli němu natrápila, tolik nocí jsem probrečela... A teď když jsem ho viděla, nechápu PROČ?!

Obyčejnej kluk bez práce, s vráskama na čele a cigárem v puse... Veškerá láska, kterou mi dával, veškeré naděje, co měl, veškerý charakter a tisíc jiných věcí....

TO ZMIZELO

Jakoby lusknul a je to fuč. Proč se rozšířilo jeho ego? Vždyť k tomu nemá absolutně žádnej důvod... Tváří se optimisticky... Ale... k čemu mu to je? S jeho přítelkyní to neni tak žhavý, je bez práce, jiskra v oku která mu byla vlastní a tisíc jiných věcí

TO ZMIZELO

A já? Holčička se srdcem na dlani ho poslouchám... Tak chladně a tajemně. Je mi jedno, co žvaní, že má notebook, že vystřídal bez úspěchu stovky prací... sedím a sama sebe se ptám, co jsem na něm tenkrát viděla??? Psal mi, že jsem nejdokonalejší na světě... prý jsem nejkrásnější člověk jak zvenku tak zevnitř, kterýho kdy poznal... že spolu budeme 4ever...
ha
ha

TO ZMIZELO

A když mě vezl autem před můj barák, řekl: "Mě se teď nezbavíš..."

just feel so good

25. dubna 2010 v 21:52 Chvilky úsměvu
Ty kráááso, to byl nádhernej den...

Procházela jsem se s Vencou. Měl rozpuštěné, čerstvě umyté vlasy... krásně za nim vlály. K tomu měl sluneční brýle a malou bradku. Přesně ví, co se mi líbí. Myslela jsem, že se z něj zbláznim :D

A bylo ještě líp. Lehli jsme si na deku, přihulovali jointa a já koukala do nebe, do čistýho nebe!!! Když jsem se koukala kolem sebe všude byly stromy. A mě bylo krásně. Tak jak nikdy. Venca si ke mě dneska nic nedovolil, až jsem koukala. Pak jsem ale řekla větu:

Už se nemilujeme...

A na okamžik se zdálo, že jsem něco podělala... Ale vůbec. Venca si ztěžoval že ho bolí záda a ruce, tak jsem mu je namasírovala... Půl hodiny :D Pak jsme si šli do Billy koupit pivko. A znovu jsme upadli do trávy. A hráli jsme jednu takovou hru... Kdo prohrál musel chlastat... já pořád prohrávala, ač jsem švindlovala :D

Just feel soooo goooood

Psychopat s psychologem

24. dubna 2010 v 13:23 Bloudím tmou
Anetka je naivní...

Duben je měsíc "v lihu." Je to měsíc ztráty iluzí a také zklamání... Někomu jsem dovolila vzít si kus mého srdce. Teď ten kus chci zpátky a můžu škemrat jak chci, ale nedostanu ho. Ten člověk se mi vysmívá... Miluje mě... a nenávidí. Já taky. Hádáme se, usmiřujem... je to až směšný. Když jsem jako malá koukala na různý píčoviny v podobě telenovel, myslela jsem si, že takhle to chodí... pak jsem byla o něco starší a zjistila jsem, že buď spolu lidi jsou anebo nejsou. Žádný věčný rozchody... Ale teď? teď si tu hloupou přízemní telenovelu "užívám" já.

"Chci zemřít"
"Mám Tě rád, holka."
"Nechci se s Tebou hádat."
"Seš svině. Vypadni."

Stalo se tolik věcí. A vyvinul se můj strach. Jdu spát a jakmile zavřu oči vidim ty jeho. Těch, kterých se tak strašně bojím. Vim totiž, že je psychopat. Sám mi to říkal. schizofrenik... Mimochodem umíte si představit situaci, že jste v lese, koukáte za stromy, zda tam ON není, do toho brečíte a jste bemocní. Ani ten pitomej mobil nemá signál. Potom Vás najde a řekne Vám: "Chyť mě za ruku, jinak se to zlo ve mě probudí." Bojíte se... ale raději ho chytnete... Je to až téměř panickej strach. Přesto...

se s ním další den vidíte znovu. Už Vás prostě zmanipuloval. A vy to víte moc dobře. Psychopat s psychologem dohromady... to měl pravdu. Potom se rozbrečí a vy na to nemáte.Vidíte, že má city a emoce. Ale nevíte, jestli ten jeho pláč je skutečný. Doufáte, že ano.

Máte v sobě vztek, přetvářku, pocit zloby, hněv, nasranost, lásku, smutek, strach a hrůzu...

Viděli jste Stmívání? Určitě všichni ano... tak teď si připadam jako hlavní hrdinka. Jsem s upírem, s nebezpečným upírem. Co mě šíleně miluje... Miluje mě k smrti...

Jsem v bludnym kruhu. Asi bych měla rychle vystoupit, než bude pozdě...

Já už ty oči nechci vidět :(

K čemu

19. dubna 2010 v 20:07 Bloudím tmou
K čemu mi to je?

K čemu mi jsou dobrý vlasy a pevnej hlas když zpívám?
K čemu mi je to, že všechny a všechno chápu?
K čemu mi je hra na klavír???

K čemu...

Mam kapelu, kamarády, chodim do divadla, učim se dobře... už nějakou chvilku jsem v novym bytě, kde mi nikdo nenadává a tím ze mě spadla velká přítěž...

I´am frozen... rozmražte mě někdo, prosím.

Chci mít srdce jako dřív...

Kvůli idiotskými Radimovi.... ten kretén mě tak změnil... nesnáším ho. Chci do jiný dimenze s Vencou... s nim je to vážně jinej svět. trochu se ho bojim... ovšem strašně mě to do něj vtahává... jako když jedete horskou dráhu a chete křičet STOP a zároveň to zažít...

tolik objetí a slz... tolik polibků a facek... tolik dojemných slov a nadávek... tolik upřímnosti (z jeho strany) a lži (z mé strany). tolik vášně a romantiky...

s nikym jinym... jen s nim...

THE END... nebo START???

18. dubna 2010 v 14:14 Chvilky úsměvu
on...

Hnací motor myšlenek, emocí, pocitů... Zašlo to dál než jsem chtěla. Znám ho teprv měsíc a půl... Ale on mě má dokonale přečtenou, jako knihu... Miluju jeho hlášky, úsměv z profilu, jeho polibky, uchopení, oslovení, oči, výfuk kouře... dokáže mě povzbudit, rozesmát, naladit... umí být romantický, i divoký... Natrhal a svázal kytičky... né žádný koupení z květinářství... prostě natrhal, chápete??? A taky mi dal prasátka, který mají znázorňovat nás dva...

Víte co se mi ještě líbí? jsme k sobě upřímní... tak jak nikdo... řeknem si navzájem, jaký jsme idioti, potopíme se mezi čtyřma očima... a zároveň si konkrétně řeknem, co na sobě milujem...

"Aný, jsi afektovaná... Aný, někdy se chováš jak blondýna..." nebo "Jsi ten nejúžasnější človíček, jakého jsem kdy potkal. Jsi krásná holka. Jsi jiskra, která mě drží při životě... Jsi jiná než ostatní a rozumíš mi víc než má rodina. Ty mě dokážeš ocenit."

To všechno je krásný... je paráda koupit si chlast, sednout si do busu a projet si vesničky okolo města... Je báječný pařit v rockovym klubu na Metalicu... nebo jen tak sedět na balkóně, popíjet kafe, přikuřovat cigárko, povídat si o rodině, muzice, o nás....  Venčit na louce jeho pejska Kafína. MIluju ty chvíle s ním... V něčem se podobáme... ale spíš mě Venoušek učí... učí mě o životě. Jsem mu za to nesmírně vděčná...

Ale... asi to budu muset skončit...

Protože už nemam na ty citový výlevy, že se zabije... nemam na jeho zoufalost v očích... nemam na to dávat si s ním pokaždý brko... poslouchat neustálý vydírání...

Je citlivej
drsnej
chápavej
nechápavej

Zažila jsem s nim to co s nikym jinym... Ale nechci si ho připouštět blíž... bohužel... už se stalo... vidí do mě...
Já mu každým dnem oznámím definitivní THE END...

A to jsme chtěli na festival
k vodě
udělat muzikál
založit svou divadelní společnost
umřít spolu

dokonce jsme i plánovali JAK...

Jsme blázni... Venca je jak celý song od Elánů: láska moja... Nikto ťa nemá rád, tak ako já.... Tak už sa nehněvaj láska moja :(

Sebevražda

14. dubna 2010 v 21:30 Bloudím tmou
Sebevražda...

jak na to může někdo vůbec pomyslet? taky jsem dřív pomýšlela... zkusila... nevyšlo... Bylo to kvůli nešťastný lásce. Teď... už jsem na tom jinak.

A Venca se chtěl zabít...Nebrala jsem to vážně, věděla jsem, že to neudělá... psala jsem mu smsku, mla halucinace, že leží vedle mě... Další den mi konečně napsal: "13." Bylo to znamení ať jedu naším autobusem. Jela jsem.. a zdálo se všechno být v pořádku...

Odpoledne jsme se viděli.

A znovu

To už jsem se nudržela... Řvala jsem jak pominutá tyhle věty."Venco, víš o kolik lidí jsem přišla? Ne, ty neznáš to číslo. Nevíš kolik jich bylo. Všechno v sobě dusim a držim... VŠECHNO."
Brečela jsem... Strašně moc.... držela ho za ruku... A brečeli jsme oba...

A přihulovali si jointa... Já hladila pejska Kafína... všechno bylo zase okej.

Ale už je toho nějak moc...

zas o lidech

12. dubna 2010 v 21:22 Zamyšlení
Lidi...

To je jedna velká povrchnost... řešej značky, hadry, co budou žrát v KFC, jestli maj peníze na diskotéku... směju se jim... pláču... vždyť co to má bejt?

Možná jsem povrchní já pro ně... Třeba v tom koloběhu lásek, přátel, umění, kapele, piercingách, přemýšlení a pití piva je taky hodně povrchnosti.... Jsem šťastná za svůj temnej svět... protože TENHLE je opravdovej a nepřibarvenej. A když už se tam objeví nějaká barva (v podobě červené)... vim, že to je láska... ale né ta "na oko... "

A hned je můj svět barevnější... vždyť mě stačí tak málo.

Proč si každej nemůže jít svou cestou... proč, když někomu říkám svůj postoj k vegetariánství, trávě, diskárně, hvězdám nebo obecně k lidem... koukaj na mě jak na blázna? a já se musim hájit? proč MUSIM?

Ale já jsem poučená... mám kolem sebe takovou bariéru... nikdo se přes ní nepřiblíží... Až na pár jedinců. Těm dam klíč od 13. komnaty... necham si vytetovat nádhernou kytičku s vílou na bok... každý kvítek bude člověk který mě ovlivnil...

Ale všichni kdo mě ovlivnili... už nikdo tu neni... a mě se ten klíč nechce dávat... už ne...

no do háje

6. dubna 2010 v 22:02 Chvilky úsměvu
Jsme v divadle a zdejchnem se ze zkoušky o vedlejší místnosti... Sedíme na okně, kouříme Petry... Né, že bych znovu začínala s cigaretama, ale ty mi jí podáváš už automaticky... jsi vyjímečný, protože kouřím jedině s Tebou...

sedíš tak, aby mi slunce nešlo do očí... A pak mě začneš uzemňovat... "Aný, ty si to nechceš připustit. Tobě je se mnou prostě dobře a připadáš si atraktivní, že mě stále odmítáš, ale pak mě provokuješ snad všim... tim, jak mrkáš nebo si přejedeš jazyk po rtech."

"Ale mě vadí, když mám suchý rty!!!"

přisedneš si ke mě blíž... a začínáš mě imitovat: "Venco přestaň, už to přeháníš, Venco prosim Tě!"

Směju se tomu, jak mě napodobuješ.

Pak Tě políbím... ostatně jako pokaždé, když mi dáš cigaretu. dohodli jsme se... faktem ale zůstává, že druhou cigaretu si beru jen proto, abys mě mohl políbit.

Ale ty mě začneš kritizovat:" Aný sakra, co s Tebou je? vždyť v tom nebyla žádná vášeň!"
Směju se tomu... směju se dokonce i tomu, jak moc Tě miluju. "Miluju Mattyho." odpovím... "To vykládej své babičce!!!"

Vstávám, ale ty mě náhle chytíš za ruku a já Tě začnu líbat ta vášnivě až se Ti z toho motá hlava a řekneš: "KOnečně je zpátky stará dobrá Aný!"

Potom si vezmu scénář, abych Ti mohla radit, kdybys něco eventuelně zapomněl... Jdeš na plac a hraješ... nic nezapomínáš. Náhle ke mě přijde kamarád Ruda a začne mě masírovat a hrát si s mými vlasy. Ty-ačkoliv hraješ- po očku se koukáš na nás a ŠÍLENĚ žárlíš. Baví mě to...

Líbí se mi, jak pak ke mě přijdeš a zeptáš se mě: "Co to mělo znamenat?" a já Ti s úsměvem odpovím: "Ale Venoušku, my dva spolu NIC nemáme..."

Odcházíme tajně ze zkoušky, procházíme se v Zámecký a po několika minutách, kdy se Ti opakovaně vyvleču se stejnak líbáme a objímáme a já se cítím táááákhle šťastná. "Aný, to bylo přímo jazykový tornádo, no neřikej že se Ti to nelíbilo..."

Uzemňuješ mě a vracíš smeče... "Venco, vzdáš to někdy? dojde Ti to?"
"Nikdy... vim, že v hloubi duše to máš taky tak."

Dojdeš mě doprovodit až k domu. Tam už se nemůžem udržet ani jeden... "Ty mě chceš taky, vím to..."

Jo, víš to... vidíš do mě... jsem průhledná... pak se mě naprosto vážně zeptáš, zda se zlobim a já řkenu NE, což Ti očividně udělá radost...

Jsem tvou drogou

Paramore

4. dubna 2010 v 20:09 Muzika
Tuhle partičku posloucham už dlouho. Jejich hudba se těžko definuje... je to melodickej punk-rock, ale zařadila bych to místy i do emocore. Největší zážitek mám, když si sednu k youtube a koukám na ně třeba hodinu, protože Paramore mi dodají spoustu energie. Hayley (zpěvačka) je úžasná holka s krásnym hlasem. Umí dát do písničky nadhled, prožitek, cit, drsnost, emoci... Přijde mi, jakoby se na jevišti narodila. O jejích báječných vláskách ani nemluvim. Kdybych byla chlap, tak do ní jdu :D Prostě Paramore je kapela, která se řadí k těm naprosto nejoblíbenějším.

Ignorance. Píseň o tom, jak se lidé znají i několik let, ale jejich cesty se nakonec rozejdou... Je naštvaná, agresivní. Ignorance is your new best friend...
Emergency. Miluju jí... Takhle drazí přátelé Paramore začínali... Z Popelky Hayley je teď princezna. Takhle vypadala v 16... :)

Misery business (mimochodem úžasný video)... k tomu ani neni potřeba nic dodávat. Je to chytlavý, povznesený... Díky týhle písničce jsem Paramore začla poslouchat. It´s just feel so gooooood!!! :D

All I wanted. Nejkrásnější balada od Paramore... Řvoucí, emoční, wow!!!

Let the flames begin... Měla jsem mráz na zádech, když jsem si tu video pustila a celé si to poslechla.

Born for this. Hravá, maximálně energická, rychlá písnička. Doporučuju si pustit spíš originál, tohle video je spíš o show :) We were born for this!

Decode. Píseň, díky níž se Paramore proslavili. Je to temnej song a můj osobně velice oblíbenej.




Různý světy

4. dubna 2010 v 11:00 Bloudím tmou


Matěj... Můj "milášek..." Něco mi na tom našem prapodivném vztahu chybí. Dělá toho pro mě vážně dost. Řekl mi: "V létě poletíme do Paříže." Ale řekl mi to tak chladně, jakoby se bavil o nábytku... Když mu řeknu, že mam kapesný 300 Kč, směje se tomu a ťuká si na čelo. Prostě... mi občas přijde... že mě nebere jako svou holku, ale jako klienta. Všechno co říká... je to chladný.

Večer přijel Venca... Tak jsme si o Matějovi vyprávěli... on se na mě podíval a zeptal se: "Aný... lásko... nechtěla by jsi jet do Paříže?" A řekl to přesně tak, jak jsem chtěla. Pak jsme se bavili o jeho rodině, o tý posraný trávě... seděli jsme na balkóně, byla tma... A bylo mi krásně. Je to strašný přiznat si to... To, jak odpaluje cigáro, když ho vykouří... když se uplně otevřeně bavíme o sexu... jak ke mě přijde a vezme mě za ruku... to je nádherný... jsem hříšná... všechno s nim je jeden velkej hřích... Šla jsem ho doprovodit na zastávku... to bylo 11 večer. Objal mě. A pak políbil. Přišla jsem dom a byla šíleně smutná... Proč nemůže mít moje celé srdíčko Matty?

Když jsem s Mattym, nedokážu být na sto procent sama sebou.

A víte co je šílený? Večer mi Venca psal, ať mu dohodim nějakou holku...
Taky mi říkal, že s trávou sekne...
díky mě

A víte co je ještě šílenější? Žárlila bych na jeho přítelkyni...

P.S: vylučuje se to, že bych s nim reálně byla... Co byste si vybrali? Neuvěřitelnou lásku, vášeň, problémy, drogy... nebo taky lásku, zážitky, "dobro..." ???

Každý je strůjcem svého štěstí

2. dubna 2010 v 16:42 Bloudím tmou
Snažila jsem se přesvědčit, že život si může udělat podle sebe. Jen na něm je to, jestli s trávou sekne nebo ne... Nemá cenu čekat na lásku...

Ano, jedná se o Vencu... Bylo půl devátý, když mi povídal, jak z toho nemůže odejít. Že to prostě nejde. "Venco co blbneš... vždyť Ti je 18... takhle mladej si kurvíš život? smíříš se s tim? Chceš aby si na Tebe ostatní ukazovali jako NA SMAŽKU?"

Rozplakala jsem ho

Pak mi říkal, že kdybych s ním byla, přestal by... ale nemůže mě přeci takhle vydírat... můžu mu opakovat stokrát, že ho nemiluju...

"Venco, přesvědčila jsem šíleně moc lidí... Chci Ti pomoct, chápeš???"
"Mě už se pomoct nedá... "

Proč to lidi vzdávaj... proč vzdávaj svůj život? Když jsme se loučili, objala jsem ho a pošeptala: "Zkus to prosím..."

Psala jsem mu i smsku... přesto si vzal...

Nechci ho vidět za rok jako ještě zoufalejšího člověka... Mam ho ráda sakra... To, co pro něj dělam, jak se ho všude zastávám a snažim se mu zvednout sebevědomí... protože to psaní je tak čtivé, písně tak melodické, když hraje v divadle, je to tak opravdové... A když mluví o zlosti, je to spřízněné... Třeba si myslí, že ho nechápu... ale já ho chápu až moc...

Ať vykročí z toho začarovaného kruhu a začne mu nový život... strašně mu to přeju...