Březen 2010

Chci se s ním líbat a chci aby to trvalo celou věčnost

30. března 2010 v 21:24 Chvilky úsměvu
Matýsek...

Chci být s ním a procestovat celý svět...
chci se s ním líbat při západu slunce
a pozorovat hvězdy

jsem šílená romantička :!

Řídila jsem jeho autíčko... teda... ono není tak docela jeho, je Mattyho maminky... A připadala jsem si úžasně, svobodně... koukali jsme se na horor... Rec 2...

Líbá tak krásně

až mě z toho mrazí v zádech...

Prý nejsem normální... říká mi... tím nádherným hláskem.

"Když jsem s Tebou, jsem uvolněný..." tahle věta mě potěšila nejvíce. Najednou se z drsňáka stává romantik...

Chci se mu dostat pod tu slupku... pojedeme do Berlína a Vídně... na koncert Tomáše Kluse... všechno s ním bude krásné... jsem si jistá...

a pomalinku jsem *in love*

dotaznííík

29. března 2010 v 21:39 Moje já
První věc, kterou udělám když vstanu, je...
chytnu křeč do pravý nohy, další dvě minuty trpim bolestí :D a pak letim na wc :)
Má představa perfektního rande je...
když si budeme mít o čem povídat a vzájemně si sednem... co se týče místa osvědčila se mi čajka a procházka parkem.
Kdybych měla schůzku s fanouškem...
tak bych se s ním bavila jako s kýmkoliv jinym...

Stěhujem se

14. března 2010 v 8:45 Chvilky úsměvu
Stěhujeme se...

Je to tak! Konečně... Po pěti letech pryč... Mamka si našla přítele, když mi bylo jedenáct... Do půl roku jsme se k němu nastěhovali. Chvíli jsme se snažili, aby to bylo ok... ale po roce už byla každý měsíc (ne-li týden) hádka, která měla následky... A takhle to šlo pořád dokola... Nechci tu psát jaká hádka ani jaké následky, protože je to až moc strašný...

To, že jsem byla od 12 vyhazovaná z bytu nebo, že jsem nemohla chodit do obýváku... to se stalo NORMÁLNÍM... Ale že se mi mamky bývalý (!!!) přítel dostal do smsek a pak mamce tvrdil, jak se taham s třema klukama... to už je NESKOUSNUTELNÉ...

Nabourávat do soukromí se mi nikdo nebude
Nemam momentálně žádnej vztah... jen jeden, který je v zárodcích...

Stěhujem se o ulici níž, což je největší paradox. Ale byt se mi velmi líbí. Prostorná ložnice (i s balkónem-jupííí), obývák i kuchyň... trošku mě zklamala koupelna, ale to se snad vyřeší časem. Už si říkám, jak bych si svůj pokoj vymalovala... Jedna stěna fialková a dvě zbylé žlutě... A taky chci přesvědčit mamku ke koupi pejsánka. To by bylo nejvíc super :).

Jen jeden háček to má... Nebudem mít zdaleka tolik peněz, co máme... Už žádný drahý a značkový oblečení, kvalitní jídlo, drahá kosmetika (třeba make-up za 3 stovky...) Nikdy jsem si nežila chudě ani příliš bohatě. Jednou za měsíc jsem si něco dražšího mohla koupit... S tim je teď the end...Ale to nevadí, zkusim si sehnat brigádu.

Začíná mi novej život...

Noc a den

13. března 2010 v 7:54 Texty mých písniček
Pronásleduje mě to... Myslim na to i teď... Vidím Tě...

A:"Jak se máme?"
R:"Je mi strašně... Ale to je jedno... co ty?"
A:"Já? Mám se skvěle, nic mi nechybí... pročpak Ti je strašně?"
R:"Už nemohu dál Enný. Ty lidi ve škole, moje póza..."
A:"A tvý čtyři tváře?"
R:"Nevím, která z nich je pravá. A vůbec... Jak víš, že jsou čtyři?"
A:"Na tu pravost si počkej sám... Chceš je vyjmenovat?"
R:"Ano."
A:"Jsi na to připraven?"
R:"Nevim, snad jo..."
A:"Tvoje první tvář je povrchní, tváříš se jak king, jsi namyšlenej a děláš ze sebe hloupějšího než ve skutečnosti jsi. Je to záchrana mezi tvými lidmi."
R:"Záchrana? Je to utrpení!!!"
A:"Já vím... Ale proč kurva říkáš všem okolo NULO? Když sám nemáš sebevědomí..."
R:"Protože se tak bráním... Vždyť to víš...Jaká je druhá tvář?"
A:"Milá, přátelská, romantická... Ta, co vychází vstříc ostatním. Umíš být oporou a obejmout. Dokázals se mnou řešit hodiny moje problémy a naslouchal jsi mi... Mám ráda tvou druhou tvář Radime..."
R:"To nejsi sama..."
A:"Ale já znám všechny tváře. oni ne..."
R:"Už je to pryč Enny... Jaká je třetí?"
A:"Hodně špatná."
R:"Chci o ní znát víc."
A:"Zlá... Nikdy jsi se s nikym nepáral, všechno říkal až moc narovinu. Najednou jakoby jsi byl až moc chytrej a přesně věděl co a jak, aby Ti tvoje plány vyšly. Jsi neskutečnej hajzl..."
R:"To jsem Ti říkal už na začátku."
A:"Změnila jsem Tě!!!"
R:"Myslíš? Promiň, ale tyhle tři tváře zná mnoho lidí..."
A:"Ne v kombinaci druhé a třetí..."
R:"Ježiš to je psychologie..."
A:"Vadí Ti to? Vadí Ti slyšet pravdu???"
R:"Řekni mi tu čtvrtou prosim Tě..."
A:"Tu jsem poznala v srpnu, když jsi brečel a nadával na svou pózu. Když jsi řval JSEM JEDNO VELKÝ NEVIM. Když jsi mi ukazoval svoje jizvy. Když jsi zpíval a oba jsme věděli, že je to naposled a brečeli jsme. Tohle je čtvrtá tvář. Ta šílenost v tvých modrých očích... která mě pronásleduje. A brečim kvůli ní! Nenechá mě vydechnout..."
R:"Jen Tobě patří všechny čtyři..."

najednou někdo projde

"Dobrý den"-řekneme naráz...
A:"Pořád je mezi námi telepatie."
R"Jenom jsme pozdravili."
A"Jak Ti teď je?"
R:"Už trochu líp."
A:"A mě trochu hůř."
R:"Co tim chceš říct?"
A:"Jsme jako den a noc... jako léto a zima... Když je tobě hezky, já se trápím..."
R:"Takže až budu chtít vrátit čas, ty už chtít nebudeš?"
A:"Nevím, děsí mě to... "
R:"Až já umřu ty začneš žít?"
A:"Co to říkáš? Nemělo by to být spíše naopak? Já žiju a dostala se z toho... Jsem někde jinde. To ty jsi se sebou neudělal nic. Jsi ještě větší NEVIM..."

vytahuje cigaretu

R:"Chceš taky?"
A:"Jo."

Zlomím jí

R:"Cos to udělala?"
A:"já přestávám a ty začínáš. Není to už směšný?"
R:"Vsugerováváš si to."
A:"Je to náhoda co... Proč teda, když se já vzpamatovala z našeho rozchodu, ty jsi najednou žárlil na mýho kluka? Proč máme vždycky tak rozdílný nálady? A proč je to tak strašně silný, když se v náladě shodnem?"
R:"Přestaň..."

Nedočkám se odpovědi...

R:"Nejsem na to připravenej... Možná... někdy..."
A:"Nikdy."
R:"Proč myslíš?"
A:"Protože jsi slabej..."
R:"A ty silná..."
A:"Teď už ano."

Mám se k odchodu

R:"Enny?"
A:"No?"
R:"Děkuju..."
A:"Nic sis neuvědomil Radime... Ani to, co jsem všechno pro Tebe ve Sloupu udělala... I já děkuju. Všechno smutný Tě posiluje, takže budu díky Tobě pevná jako skála..."

Nic neřekne, jen sklopí hlavu...

A:"Radime?"
R:"Ano?"
A:"Něco mi dlužíš."
R:"A co?"
A:"Jednou na to přijdeš... Budu čekat..."

"Sbohem..."


Náš sen vůni míval vábnou... ten v nás nikdy neměl slábnout... osud mu však pouta dal... sen ztroskotal... proč v nás dýchat nepřestává? Proč v nás dýchat nesmí dál???

Březen ve znamení minulosti

11. března 2010 v 19:46 Chvilky úsměvu
Trápí mě věci z minulosti... Nedořešené události...

Ozval se mi Jakub. Moje první velká láska. Rozešel se se mnou na Valentýna v roce 2008 (to mi bylo 14). Dva roky od toho dne jsem ho neviděla... Dva roky... A rok z toho jsem se kvůli němu trápila... To byl Kuba sem, Kuba tam... co by bylo KDYBY...

Najednou mi píše na FB... Co dělam, jak se mam... Je to pro mě dost zvláštní. Ale udělala jsem šílenej pokrok... Tolik nadhledu, jak dokážu bejt nad věcí... Normálně si s nim píšu a jsem v POHODĚ... Psali jsme si dost filozoficky... Dříve to byl můj vzor. Ale teď vidim, jak se za ty dva roky v názorech trošku lišíme...

Má přítelkyni, práci, bude studovat... víte co? přeju mu to. A není to fráze... ač je to člověk, kterej mi hodně ublížil, vim, že v srdci je dobrej...

Potkala jsem profesorku z minulého gymnázia... Mojí bývalou třídní a zároveň člověka, který mě naučil milovat psychologii... "Anet, stavte se někdy ve škole..." Cože??? Na tom gymplu jsem nebyla rok... je to nostalgický...

To samý soustředění ve Sloupu... O tom jsem psala. Byl tam i Radim a najednou všechno bylo jako dřív... Sice jen na pár dnů, ale bylo to tak... Proč se všechno vrací???

Ale vidim ty rozdíly ve svém chování. Už sebou nenechávám cloumat, nejsem ničí panenka... Nebouraj se zdi kolem mého já... nepřipustim si nikoho... asi to je špatně, ale ve své podstatě jsem šťastná...

Jsem všechno jen né svině

9. března 2010 v 22:06 Moje já
chtíč něco dokázat... je ve mě dlouho... chtíč být něco víc než jen člověk.

Matty mi to objasnil... Prostě jsem přirozená organizátorka... Ta, která má naprosto odlišné vnímání od ostatních... která má spoustu věcí na háku a umí se zapřít... Mám ráda tuhle svojí stránku... Je skvělá. Cílevědomá, ctižádostivá s dostatkem vůle... Dovedu se snížit na úroveň jiných a zároveň se bavit s podnikatelem...

Celá má osoba je zvláštní...

Můžu vykouřit doutník, obléct si fialový šatičky, být za intelektuálku, zpívat v zakouřenym baru a náhle hrát princeznu... Nevadí mi žít skromně a bohémsky... ale umim si užít i luxus... Hrát si mohu vážně na cokoliv. Pochopila jsem, že svině jsou na tom líp...

A víte co je úplně největší problém???

Když jsem s lidmi, který nenávidim... A oni se posmívaj těm, kteří mají brýle, těm, co jsou nemocní... posmívaj se úplně všem... A já nezmůžu NIC... Nemusím se tomu smát... ale nezmůžu se na to jim něco vysvětlovat. Zjistila jsem, že zvládnu pracovat se samotnými jedinci... ale s celou tlupou uhihňaných puberťaček? Jde to??!!!

Za svůj život jsem poznala opravdu hodně lidí. A když jsem se s někým bavila dlouhodoběji, měnila jsem ho. Aniž bych si to uvědomovala. Nechci dávat za příklad Radima, protože ten se stejně přiklonil na stranu zla... ale třeba taková Verunka... Spolužačka, moje nejúžasnější bárbínka a zlatíčko... Byla povrchní, nepřející, odsuzovala na první pohled... a teď??? Říká věty, který jsou totožný s mými... Mam z toho radost. Zachovala jsem její "já," ale zároveň ukázala, že to jde i jinak...

Kdybych mohla takhle ovlivnit celej svět... Ne jenom pár lidí... Postavit si svůj svět od základů... kéž by to šlo... je to hezká pohádka...

A i když je tohle šílenej svět, nikdy nebudu svině... to je jedna z mála věcí, kde si mohu veřejně přiznat: "Jo, na to NEMAM!" ... a jsem za to ráda...

Tomáš Klus

9. března 2010 v 18:50 Muzika
Tak Tomáš Klus je jeden z mála (to podotýkám) z české republiky, jehož písničky mě oslovujou. Vždycky mi záleželo na tom, jakej má člověk, kterýho posloucham barvu hlasu. A Tom je první interpret, kdy se netěším na melodii, ale na myšlenku. Má DOKONALÝ texty a je mi velkou inspirací v psaní. V textech má jak nadhled a hravost, tak smutek (obzvlášť na druhé desce). I naživo je bombovej a umí neuvěřitelně improvizovat. Klobouk dolů před ním! Žeru ho!!! :D

Chybíš mi: Tak při tomhle textu mam mrazení v zádech, každá věta je originální a má hloubku... Slibme si to, co si neslibují jiní... poprvé v životě k člověku přímí!!!
Až... Balada. Smutná, naléhavá, opět to slovo musím použít-dokonalá ;)
Psáno u zpráv... Tady je skvělá i melodie... Nechápu, jak o Tomovi může někdo říct, že nemá talent... To je to poslední, co by mu scházelo...
Nenávratná... další balada...
Panenka... Tady je Tomášek v celé své kráse naživo... Je to písnička o tom, jak se lidé bojej a radši si na něco hrajou... radši hrajou svůj život bez hranic...
Marie... Lehká, pěkná... hezky se rozjíždí :D
Dopis. Melancholická, opravdová...

Prostě musíte uznat sami, že Klus je borec :))

Není všechno zlato...

8. března 2010 v 21:21 Bloudím tmou
Zvláštní...

Do třídy chodím s Markétkou. Holka, která má problémy v rodině, v práci i sama se sebou. Milá, citlivá, zranitelná a na druhé straně známá drsňačka, která vpálí i tu nejhnusnější pravdu do očí.
Do třídy chodila také její nejlepší kamarádka-Radka.

Feťačka

Ano, to je to slovo, který Vám každý řekne, když se na ní zeptáte... Už do školy ani nechodila... byla jsem popravdě řečeno ráda, protože jsem si myslela, že to je pro Markétu spása... Konečně se začne normálně učit a nebude dělat průsery...

o týden později přijde Radka do školy...

A já se dozvídám, jak celej rok Markétu živila, jak jí dala všechny své věci... Jak jí Markéta odkopla a podrazila... "Anet, ona Tě psychicky vyžere a donutí Tě, abys jí dala svoje věci... Donutí Tě psychicky..."

Radka už není feťačkou... na jak dlouho, to nikdo neví... doufam, že napořád. Vyhodili jí ze školy... Kdo ví, jak to s ní bude dál... Markéta chodí nadále do třídy... A nevim, která Markét je ta pravá...

Jestli ta vtipná, obětavá, ta co mi tolikrát pomohla obejmutím... nebo drsná vypočítavá mrcha...

Nevěřte lidem...

Sloup

7. března 2010 v 17:13 Bloudím tmou
Byla jsem na soustředění ve Sloupu...

A jel tam i ON... moje jizva, duševní spříznění a moje isnpirace k písním - Radim... Původně jsem měla v plánu ho seřvat a celej pobyt mu znepříjemňovat... Hned po příjezdu jsem za ním šla do pokoje a řvala na něj, proč mě pomlouvá. Nakonec se dozvídám, že to tak horký nebylo... Pak se mu podívám do očí... A vidim tu zatracenou zoufalost. Pro jistotu zamknem pokoj, abychom si mohli všechno říct...

Dvakrát zkolaboval, byl u psychologa, nezvládá to... A já si uvědomim, že ho NEDOVEDU nenávidět... Mluví ke mě celkem přátelsky, až mě to udivuje... Něco ucítím... "Ty kouříš?"

ON???

Ten, který mi říkal: "Kazí Ti to zdraví, hlas i celkový dojem?!" Ten, co mě poučoval o tom, jak je to špatný a že nikdy nezačne...? Vyvětráme okno a když do pokoje vrazí učitelka, zastanu se ho... "To už smrdělo, když jsme přijeli."

Sedíme na posteli... "Proč ses neozval, když jsi byl uplně v prdeli? Pomohla bych Ti..."žádná odpověď... jenom tak kouká a váhá... v očích vidim to, co jsem viděla srpen 2009... "Pomoz mi!!!" Najednou někdo zaklepe na dveře... Oba dva chceme odemknout, takže se srazíme a ve stejný moment řeknem: "Promiň." Začnem se smát... tak trošku ironicky a s bolestí... Vždycky mezi náma fungovala telepatie a takhle jsme si jí připoměli...


O pár hodin později sedím na orchestru a posloucham Titanic, Phantom opery a do očí se mi vhání slzy. Všimne si toho,ale nic neudělá. Večer si pošlem dvě smsky a já koukam na dvd s holkama na pokoji... Jsou to šílený bárbíny, to co nemam ráda... ale MUSIM ten Sloup nějak přežít, prostě musim.

Další den je výlet. Vyrážíme do lesního divadla. S Radimem se popichujem a všimnu si, že jsme se během té půl hodiny vrátili do starých časů. Sranda, rýpání a zjistim, že i když mi ten člověk ublížil jako NIKDO jiný, tak ho mam prostě ráda. Měla jsem šílený podrážky a snažila jsem se vyšplhat kopec. Natáhla jsem se... Podává mi ruku... Rozmýšlím se a nějakým zázrakem vstanu sama. Natáhnu se podruhé. To už se nenecham dlouho pobízet a chytnu ho za ruku.

Vrátíme se, mám skvělou náladu a Radim si mě volá do pokoje... "Anet... Sloup je fajn... Ale nechci, aby se to zvrtlo ve větší přátelství." Teď mam pro změnu v očích já to šílený zoufalství, který mě užírá. Odvětím "Neboj se, já taky ne." je v tom ta zkurvená škola, kam chodí... ty jeho připitomělí spolužáci. nenávidim faleš... odjakživa!

Večer vyrážim ven s Terezkou a Radim jde s náma... na cigárko... A né, že já mu dávám... To on vytahává hnusnou moonku a zapalovač. Vtahuje do sebe nikotin a mě to je šíleně líto... Držim se,abych se nerozbrečela úplně... Večer hrajem na klavír a najednou na nás padne nostalgie... Pochopí, že mě to pořád strašně mrzí a tak raději odejde. Dostanu hysterický záchvat a brečim, brečim, brečim...

Další den ráno se procházíme... A já vím, že je to naposled, co jsme spolu... takhle sami dva. Mlčím... Jsem absolutně bez nálady... Povídá mi o cestování, školách a mě se sakra nechce odjet...

Ale je to tak... čas plyne dál... jen... čekala jsem tu debilní větu. "Omlouvám se Enny." a tim by řekl všechno!

Vaše trošku v háji Anny

Lámat srdce

1. března 2010 v 22:09 Bloudím tmou
Lámu klukům srdce.

Stojí o mě opravdu různorodí týpci... punkéři, šampóni, hopéři, ti naprosto obyčejní... Snažim se vyřešit si všechny vztahy, snažim se být free... Problém je v tom, že mi ten zájem už začal lézt na nervy... Dříve jsem si chtěla vybírat a teď mohu... přesto není v nabídce pan pravý...

Hodně mě v poslední době inspiruje má platonická láska... Nemohu říct, kdo to je... osobnost... výstižné je to slovo pro něj... můj vzor. cokoliv řekne, s tím souhlasím... Zahrává si se mnou a ani o tom neví. Samozřejmě nejsem zas tak malá holčička, abych doufala, že nám to vyjde... Je to taková hezká myšlenková láska...

A pak Matty... ten, kterej si se mnou sice zahrává míň, protože jsme se viděli všehovšudy jednou, ale se kterým se toužím políbit, koukat na západ slunce, jezdit dvoustovkou... objevovat nové země a letět na Nový zéland...

A já odmítám všechny ostatní... Zazvonil mi telefon... A Venca brečel... (Venca je z minulýho článku). Řval, že nenávidí celej svět, že je to jedna velká nespravedlnost... že má postiženýho bráchu, nemocnou mámu, psychopatickýho tátu... a jediný co ho drží při životě je hulení a cigára... ač mu to vyžírá všechny prachy... Sakra, já se taky rozbrečela... "venco, ale já Ti kdykoliv pomohu. Vim, že si myslíš, jaká nejsem bůhvíjaká svině... vyslechnu tě, cokoliv... Do prdele, vždyť to nemůžeš vzdát, prosím! Bojuj!!!" Ale ta zoufalost byla slyšet... vyřešit problém lahví Whisky není asi to, co měl udělat, ale v jeho případě je to možná to nejlepší :(...

Už nechci lámat NIKOMU srdce... prostě NE!!!

Zkurvená tráva

1. března 2010 v 15:54 Bloudím tmou
Napsal mi na FB... Jeden typan... z divadla...

Pozval mě na pivo. "Proč ne," říkala jsem si. Chtěla jsem probrat jenom kapelu, nic víc... Tak jsme si seděli ve "Hvězdě," popíjeli víno... Vytáhnul svůj sešit a četl knížky, který sám napsal... Ukazoval mi malůvky a povídal o životě... Jakoby mu bylo padesát, co všechno zažil... Přitom přede mnou seděl osmnáctiletej kluk...

"Hulíš???" ptá se mě...
"Ne!"

Ptal se mě, jaký na to mám názor... Trávu jsem nikdy přímo neodsuzovala, ostatně jí beru jako jakoukoliv jinou drogu. Je mi uplně šumák, jestli lidi hulej nebo ne... Jen ať to neubližuje ostatním... A já si dala... Po docela dlouhym zvažování a přemýšlení, kdy jsem v sobě měla už dvě dvojky bílýho, jsem řekla: "Ano..."

A hlava mi začala hořet, nepřišla žádná euforie, ale všechno bylo moc krásný... A já se v tomhle stavu "zamilovala..." Líbali jsme se a on mi neustále opakoval, že to se mnou myslí vážně... Byla jsem šťastná... Doprovodil mě dom, říkal, že mám krásný vlásky i úsměv... Ráno mi napsal spoustu romantických smsek...

Další večer jsme se viděli znova... měl uplně červený oči a říkal: "Miluju tě..." A já si uvědomila, že jsem udělala ŠÍLENOU chybu... Zase lámu srdce. Došlo mi, že ho totiž NEMILUJU...

Víte jakej to je pocit, když jste v divadle a ukazujou si na Vašeho "přítele???" posmívaj se mu: "Ty feťáku!!!" A Vy jen tak sedíte a víte, že maj pravdu...

Co nejdřív se s nim rozejdu...

A nikomu nebudu lámat srdíčko...

Sakra, minulý týden jsem si všechny vztahy vyřešila a najednou mě chce zas někdo další??? :(
PS:Další den už jsem si nevzala a ani nemam v úmyslu si brát...