Leden 2010

Pardubky

31. ledna 2010 v 18:56 Chvilky úsměvu
Prožila jsem krásnej víkend v Pardubicích... To město jsem si oblíbila... Je tam dost fashion obchůdků, všude rovinka, takže žádnej div, že i v -20 stupních jede několik lidí na kole :D, překrásná atmosféra...

Jela jsem tam za sestřičkou, podívat se, jak se jí daří... Pokud někdy pojedete do Pardubek, určitě navštivte senzační kavárnu: "U Bayera." Nádherné to tam je... Nedá se to ani popsat, to prostě člověk musí vidět :))).

Víkend jsem si užila... Měla jsem po dlouhý době několik teplých obědů (ve škole na obídky nechodim ;)), pomuchlala jsem pejsky, zorientovala se v Pardubicích a zažila prima večer na šipkách...

Ty mi teda mimochodem moc nešly... zato stolní fotbálek jsem frčela a vyhrávala... Ani jsem nevěděla, že ho tak dobře umim :D... Sem tam si zahraju ve škole nebo s jednim kamarádem, kterej mě naučil pár fíglů, ale v Pardubkách mi to fákt šlo :D

Prostě a jasně... moc pěknej vydařenej víkend... už se těším, až tam zase někdy pojeduu :))

Hezkej dotazník ;)

31. ledna 2010 v 18:26 Moje já
Myslíš si, že umíš správně nakládat se svým časem? >> Myslim si, že s časem umim nakládat hodně dobře... :) Ale taky je pravda, že když je večer, tak si radši vezmu chipsy a zapnu nějakej film, než abych se učila... :)))

Věříš tvrzení že "Čas jsou peníze"? >> Určitě na tom je něco pravdy... ale přijde mi blbost žít jen prací...

Myslíš, že je na světě spravedlnost? >>
VÍM, že není... Umírají dobří lidé, zvířata trpí, faleš vyhrává... Kdepak, neexistuje...

Jsi věřící? >>
Spíš zastávám názor, že bůh neexistuje... ale věřím ve strážného anděla, lásku na první pohled i v astrologii...

Máš nějaké životní sny? >> Samozřejmě... Dělat práci, která mě bude naplňovat, mít fajn přítele, dobré kamarády a nemuset počítat každou korunu.
Jsi optimista? >> Jak v čem... Snažím se, ale občas mi to nejde.

Dokázala bys podvést? >> Když bych svého přítele nemilovala, tak ano... asi bych dokázala podvést. Ale pakliže by to byl vztah založen na opravdových citech (už ani žádnej jinej nechci), tak NEVÍM a snad ne...

Ukradla jsi někdy něco? >>
Sleměnej klobouk v Zahradě Čech :)))
Jaký je tvůj názor na celebrity jako takové? >>
Co celebrita, to jiný člověk... nemohu soudit, když je neznám osobně... Celebrity jako takové si určitě nežijou špatně po finanční stránce, ale taky si myslím, že musí být obtížné najít si partnera, když je kolem nich takovej humbuk...

Bárbíny

31. ledna 2010 v 0:05 Zamyšlení
Nevim, jakej je Váš postoj k bárbínám, ale já bárbíny nesnáším.. Uplně mě deptá ta jejich blonďatá peroxidová hřívá, oranžová kůže ze solárka a růžová držka, OMG! Ne dobře, tohle ještě nemusí bejt typická bárbí.. Mě vlastně už ani nevadí jejich růžový oblečení, dementní "ladná" chůze a nalepovací řasy.. Vadí mi ta povrchnost.. to povyšování.. ta blbost- odpusťte, ale je to tak.. jedna jako druhá vedle sebe, copak nemaj nic vlastního? Trošku originálnějšího?
Mezi bárbí se cítím úplně hrozně.. "Koukni, támhleta holka vypadá děsně." "Nezlomil se Ti podpatek?" "Jé, ty máš novou francouzkou manikůru?" Moje bejvalá nejlepší kamarádka je teď strašná bárbína.. Měla jsem čest se s ní vidět a bylo to divný setkání.. Vypařilo se z ní to, co v ní bylo dřív.. Teď se moc řešila, hlídala.. už nebyla ta skvělá holka jako předtím.. Co to je za novou vlnu být narcistní?
Jestli si tohle čte nějaká bárbína, tak ať se nad sebou zamyslí.. Bože, je to tak laciný.. Oni jsou schopný prodávat svoje těla.. Hele nikdy bych netancovala v hip-hopovym (pardon, nemůžu si pomoct) klipu a nekroutila zadek na všechny směry.. Neměla bych minisukni a výstřih bůh ví kam.. Neházela svůdný očka.. Mohla bych bejt taky taková, ale tohle je pro mě totální zesměšnění! Přijde Vám, že ačkoliv říkám, že neodsuzuju teď odsuzuju? Ano, tohle odsuzuju.. I když je člověk na dně, měl by bejt hrdej a držet se svý dobrý pověsti.. Odsuzuju lehký děvy.. Ovšem když uvidim holku v růžovejch hadrech a k tomu všemu peroxidku, neodsuzuju to.. Stačí mi pak když jedna nefalšovaná bárbína promluví.. ehm.. a je vše jasné :D Ale podle hadrů je mi to jedno. Třeba jedna z mejch dost dobrejch kamarádek vypadá jako bárbí. Přiznala se mi, že je to její maska.. něco, přes co se může schovat. Je to tak no. Lidi se spíš navážej do undergroundu než komerce..
Já se nad nikoho nepovyšuju.. nikdy.. nejsem na to zas tak sebevědomá, abych si to dovolila.. Akorát se pousmívám.. Ty holky jsou prostě blbky!

Tanec smrti

29. ledna 2010 v 9:20 Chvilky úsměvu
Omlouvám se, že pořád píšu o divadle... Je to tím, že divadlem teďkon žiju... Tento týden jsem tam byla téměř každý den několik hodin a bylo mi báječně... A včera...

Hraji v divadelní hře, která se jmenuje "Tanec smrti." Je to pesimistický, zvláštní, děsivý, dramatický... Včera jsem byla poprvé na zkoušce a seznámila se s dalšími lidmi. Tentokrát už hraju čistě s dospělejma, je tam jediný dítě... Takže i tohle mě posouvá dál... A bylo to senzační... Hraju takovou fanatičku, která ovlivňuje lidi... která je mučená a mluví z posledních sil, dokud si pro ní nepřijde smrt... Sice je to malá role, né žádná na smeknutí klobouku, ale je to role jakoby mě ušitá na míru...

"Představ si, že jsi zfetovaná, že je všechno špatný..." mluvil ke mě režisér... Připadala jsem si už jako jedna z nich... Jako herečka, když ke mě promlouval...

A víte co je obtížný??? Nerozesmát se, když se smějou ostatní... To je vážně těžký a bude to teď pro mě jakási zkouška... A já MILUJU zkoušky :)

a hlavně zkoušky života

a miluju sluníčka, který taky choděj do divadla

a nikdy nechci přestat chodit....

Piercing - madonka :))

27. ledna 2010 v 19:45 Moje já
Mám další piercing... Už je to tak....

Madonka se mi dříve nějak extra nelíbila, ale pak jsem si uvědomila, že na tenhle typ piercingu holka prostě musí mít ksicht... Obličej, ke kterýmu se madonka hodí... Docela dlouho jsem zvažovala, zda do toho jít či ne... přeci jenom už mám propíchlej pupík a obočí... Do třetice všeho dobrýho :)))

Nechala jsem si to píchnout od kamarádky Emy, která mi už propíchávala pupík... Je pravda, že madonka bolí a celkem hodně...Tedy alespoň mě. Na druhou stranu pupík bolel o dost více... :) Když už máte nad rtem svůj nový šperk, tak cítíte velký tlak a nemůžete se jen tak smát, nemůžete tou pusou moc máchat... :D

Ale za chvíli je to lepší... Teď už se směju, mluvím a s madonkou mě to moc baví... Akorát jídlo je maličko problém... Musím jíst velmi opatrně se zavřenou pusou... :D bála jsem se čištění zubů, ale to je pohodička.... :)

Na piercing madonky klidně běžte, ale raději se poraďte s více lidmi... Jak říkám, madonka není upe pro každýho :)

Jinak se mi to moooooc líbí a rozhodla jsem se, že tohle byl můj poslední piercing. Už nechci žádnej další. Dva piercingy na obličeji a jeden v pupíku ... to už trošku na hranici estetiky a další by v mém případě nevypadal dobře... Připadala bych si jak samej kov :)))

Piercingujte zlatíčka, je to super! :) Vaše Any

Poslední... :(

27. ledna 2010 v 12:56 Chvilky úsměvu
Dnešní představení bylo vtipný a povedený...

Trošku jsem se bála toho excesu ze včerejší jízdy v Krčmě, ale nikdo nic neřešil. Už ráno, když jsem potkla Dana, jak si to pádí taktéž do divadla, mě obejmul a to objetí bylo znamení, že je vše v naprostym pořádku... Převlékla jsem se do princess šatů... A šla si brnkat na klavír... Přišel Dan, sednul si ke mě... Zpívali jsme... Najednou jsem začala hrát jen tak My immortall a všem se to moc líbilo... A tak jsme si tu píseň dokonce třikrát zazpívali... "Princezna Lenka!!!!!!!" Zařval Dan a pustil se do potlesku... Všichni mi tleskali... nám... našemu senzačnímu duetu... Řekla jsem, že by to chtělo nějakou závěrečnou písničku a pustila se do Titanicu... Nádhera...

Už začalo naše poslední lednové představení... Sice tam bylo spoustu drobností, ale vesměs se to velice povedlo... Co na tom, že nám do pohádky pustili jinou muziku a my absolutně netušili co dělat... Ale všecko jsme ustáli :)

A pak loučení... Nenávidím to... Bylo to rychlý, několik obejmutí, slov... Ani nemám sílu o tom psát...

Jen...

BUDOU MI CHYBĚT TY ZKOUŠKY, ALE PŘÍBĚH NEKONČÍ!!!!!!!!

Dnešní premiéry

25. ledna 2010 v 21:15 Chvilky úsměvu
Jsem šťastná, dojatá, trošku smutná a plná očekávání...

Dneska jsem odehrála dvě divadelní představení: Princové jsou na draka... A bylo to krásné. Na začátku jsem byla hodně nervózní, přeci jenom hrát před tolika lidma (ještě k tomu s antibiotikama) není žádná hračka... :)
Navíc se stalo několik trapásků, který člověka zaskočej, třeba v jedný části jsem měla mazat chleba a na place jsem chlebík marně hledala :D Nebo když zpíváte písničku a naprosto Vám ujede hlas a vy se tomu chcete smát... Ale nemůžete... :)) Dopoledne bylo představení pro děti, takže člověk to bere trošku s rezervou, přeci jen děti jsou laici, takže Vám neřeknou kritiku... (Btw hodně jsem se nasmála, když do kroniky napsala učitelka- !!!- kostýmI bylI hezké) :D

ty herečácký lidé... Miluju je... Všichni se na Vás pořád tak krásně smějou, dá se s nima bavit o všem možnym a hlavně jsou úžasně prdlí a můžete dělat úplný blbost... zpíváte si kdy chcete a oni se k Vám přidaj... Prostě paráda!

S Danem je to taky kapitola... Člověk neví na čem u něj je... A udělala jsem fatální chybu... přišla za mnou malá holčička, když viděla, jak si zpíváme... a na férovku se zeptala: "Vy spolu chcete chodit?" A já naprosto rázně a rychle řekla: "Ne." :D Přitom ANO ANO ANO... těžko mu to budu vysvětlovat... občas se na mě dívá tak... jinak... s Daníkem jsme se neuvěřitelně nasmáli, zazpívali si, objímali se... ach jo!!!

večer se pak hrálo pro veřejnost... A všichni jsme do toho dali všechno, co jsme v srdcích a duších měli. Bylo to nádherný... Byla jsem s Danem v zákulisí a viděla že má v očích slzy... "Ty pláčeš???" "Tak mě je líto, že to končí..." řekl... dokonale citlivej kluk... Nakonec jsem brečela i já a to především, když mi můj hereckej taťka Orry řekl, že mohu navštěvovat divadlo dál a nemusím končit...

Herectví jsem vždycky milovala a nikdy to pro mě nebylo to nejvíc... Ale oblíbila jsem si to překonávání se, tu nervozitu, vystupování a hlavně... ano, ty lidi :))

Jsem šťastná a jdu spinkat s krásným pocitem

Můj život v muzice...

24. ledna 2010 v 19:58 Muzika
Muzika... Pro mě jedna z nejpodstatnějších věcí... Miluju muziku, ten život v ní, miluju, jak dokáže změnit náladu... Ale pojďme to vzít od začátku... v hudbě jsem vyrůstala od malička... Moje mamka je učitelka klavíru a už ve čtyrech letech jsem zpívala ve sboru... K tomu se pak přičetl klavír, sólovej zpěv, spoustu soutěží, skládání textů, kytara... A samozřejmě jsem začla poslouchat spoustu skupin, abych z nich mohla čerpat i pro vlastní inspiraci...
Když mi bylo 12, všechny moje spolužačky prahly po Rihanně, jenže mě to nebralo... Ostatní poslouchali hipec a já doufala, že přijde den, kdy se mi to taky začne líbit... né nezačlo. Měla jsem smůlu, že jsem byla ve třídě s rádoby šampónama a bárbie... A tak jsem si doma pouštěla Avril, Evanescence a zamilovávala se do rockový muziky... Avril mi tenkrát neuvěřitelně imponovala a její songy překonávaly myšlenky, že jsem ta špatná...
Když mi bylo 14, poprvý jsem se zamilovala a poznala punkéra Kubu... O něm budu vyprávět někdy jindy, ale díky němu jsem si poprvý připadala užítečná a neméněcenná. Dost mi ovlivnil pohled na hudbu... podlehla jsem punkrocku a smlsávala si už i na českých punkových kapelkách... Všechno, co jsem tehdy poslouchala byl rock nebo punkrock... Později i emocore... Kuba se se mnou sice rozešel, ale dal mi neuvěřitelně hodně do života :).
Na mé patnácté narozeniny jsem dostala první mp3. Mám jí na uších každý den - Když jedu do školy, když usínám, když na něco čekám a nepřestane mě to asi nikdy bavit :)). No, zpátky k patnáctému roku.
Nastoupila jsem na střední... Měla jsem první úspěchy se zpíváním a hodně lidí z Gymplu mě znalo jako tu rockérku s červenýma vlasama, co zpívá... Na tuhle epizodku mýho života vzpomínám moc ráda, poněvadž jsem prožila super chvilky v kapele, slyšela jsem skvělý ohlasy a nutilo mě to jít dál a dál... Jen jedna věc mi vadila. Lidé ze školy pro mě neměli příliš pochopení. Chyběla mi jediná rocková spřízněná duši...
Přestoupila jsem na jinou školu kvůli známkám...
A tam jsem objevila super holky, které poslouchaly to co já... Který byly strašně milý a hodný a já pocítila pocit obrovský úlevy... Milovala jsem ty chvíle, kdy jsme si pustili Paramore, měli cígo a do toho zpívali...
v říjnu se stalo něco, co mě poznamenalo... Opět jsem se zamilovala... Ale už to nebyl punkér. Byl to šampónek, diskouš a všechno, čím jsem do tý doby pohrdala... A když jsme se rozešli, šla jsem na diskotéku, protože jsem se chtěla odreagovat... A tam znělo "tuctuctuc." A já zjistila, že mi to vlastně vůbec nevadí... Tancovala jsem a bylo mi všechno šumák... Přišla jsem na to, že árenbíčko nebo soul Vám převede myšlenky do jiného světa... do toho optimistického. Všechno v tom světě se tváří hodně mile... A vy na chvilku zapomenete, že jste rockeři a prostě posloucháte Beyonce...

Teď jsem na tom tak, že moje srdíčku je v punk-rocku, ale poslechnu si i soul, r´n´b, kvalitní muzikál, emocore... myslím si, že je fajn poslouchat více stylů. Na hipec si asi nikdy nezvyknu, ale nikomu ho neberu :))

P.S: Děkuji Ti muziko, zachránila jsi mi nejednou život a to myslím SMRTELNĚ VÁŽNĚ...

Vaše Aný :-*

Ideální vztah?

24. ledna 2010 v 11:46 Zamyšlení
Ideální vztah... Takový neexistuje. A jestliže existuje, je neideální právě tím, že je ideální. Každý máme jiné představy o fajn vztahu...

Přišla jsem na to, že nemůžu chodit s puberťákem. Vždycky jsem měla vyzrálejší kluky. Uvědomila jsem si, že s mým přítelem by mělo být všechno tak nějak vyrovnaný... Vášeň, romantika, výlety, odpočinek... kalení, ale s mírou... Romantický vyznání jsou nejkrásnější, ale jestli si je dáváme každý den, ztratí své kouzlo... Musíme se vzájemně dobývat. Jsem toho názoru, že kluk má samozřejmě udělat první krok. Na druhou stranu by holka měla umět dávat najevo sympatie.

Chtěla bych s ním chodit na koncerty, plesy, mít společná tajemství, chtěla bych, abychom se uměli vzájemně překvapit... aby mě viděl nejen jako dobře upravenou a "vystajlovanou" ale i jako obyčejnou holku v teplákách, co jde do lesa se psem... Aby mě měl rád takovou jaká jsem. I s mejma piercingama, názorama, hlavou v oblacích... Mělo by ho zajímat, co plánuju, co chci dokázat...

A především to nemůže bejt čistě jen přítel a milenec... Musí to být i nejlepší kamarád, kterému budu moct říct skoro všechno. Který mi bude oporou, pokud nastanou horší časy... Když vycítí, že mám špatnou náladu, jen tak mě obejme, pohladí po vlasech... prostě mi bude nablízku.

Potřebuju, aby mi uměl taktně vyjádřit kritiku... KDyž si na sebe vezmu nevhodný věci, zasáhne a slušně doporučí něco jinýho... Ale zase mě nesmí celou předělávat. Nikdy se nestanu ani bárbí ani punkérkou, vždycky to bude jen moje já... Pro někoho chudé (když je bez stylu) pro někoho ba naopak odlišné, originální.

Nemálo důležitý je i to, co ho baví... Beru sportovce, umělce... jen né logický typ proboha!!! Měli bychom se v našich zájmech navájem tolerovat... Navzájem si rozšiřovat obzory. Umět se pochválit, když se nám něco povede... I když půjde o blbou známku, nebo jídlo. Co je na tom říct: "Miláčku, tohle se Ti fakt povedlo, jsi jednička..."

Hlavně, aby to nebyl žádnej suchar, kterej se neusměje za celej den... Odjakživa jsem dělala různý blbosti venku. Třeba nahlas zpívala, dělala ze sebe úplnýho cvoka nebo hrála na kytaru v Praze s kloboukem... A pokud by mýmu klukovi záleželo, co si o něm lidé myslej, tak bychom byli ochuzení o spoustu srandy.

A víte, co jsem zjistila??? Je úplně jedno, jakej můj princ bude mít styl... Ať to bude rocker, šampon, punkér, emík nebo úplně obyčejnej kluk... důležitý je co má v srdíčku a v hlavě... Je mi jasný, že moje představy o fajn vztahu asi nevyjdou... Ale... proč ne, že. :) Jak si VY představujete hezkej vztah se svým partnerem???

Jindříšek z diskotéky???

23. ledna 2010 v 11:27 Bloudím tmou
Pamatujete jak jsem psala, že jsem byla na diskotéce??? A jak mě tam balil docela fajn hopér???

Dala jsem mu na sebe icq... A on se ozval hned druhý den... nedalo mi to, mrkla jsem se na jeho profil a zadala celé jeho jméno na facebook... Jasně, že i on má facebook... Neznam pomalu člověka, kterej by nikde neměl profil, heh... A Jindříšek si všecko zveřejňuje... Takže jsem šla pochopitelně na jeho zeď, kam si uživatel píše, co nového ho potkalo, na co se těší, dělá si testy a tak...

BYLA JSEM V ŠOKU

"Miluji Tě Kristýnko." - první týden
"Ily Lucinko moje." - druhý týden
"Můžu ještě v klidu hulit trávu." - třetí týden
"Jsi mé sluníčko, Kačí..." - čtvrtý týden

a právě ten čtvrtý týden, v ten den co to napsal, mě v noci balil... Sukničkář... Obyčnej kretén...

samosebou, že jsem se mu neozvala na íčku... ;) Jsem moc ráda, že jsem s nim nic neměla... Přijde mi to humorný :)

Vaše Nymph in rain......

X

22. ledna 2010 v 11:20 Chvilky úsměvu
Z důvodů, že je ON trošku známej, o něm budu psát jako o panu X.

Byla jsem s X na pivku... X je můj učitel herectví, můj kamarád, člověk, kterej mě vždycky nasměroval tak, abych podala lepší výkony.

A strašně mi pomohl... Smála jsem se, až jsem z toho brečela... Vzpomínali jsme, jak jsem hrála pasáčka vepřů, čarodějnici... Jak jsem se pokoušela ve svejch jedenácti napsat divadelní hru a jak moc mě mrzí, že jsem ve čtrnácti odešla... Bylo to úplně super. Sice přestávám s cigaretama a s X jsem si opět dala, ale výborně jsme pokecali...

O klukách, divadle, showbyznysu... Jen jedna věc mě zaskočila...

"Počkej chvíli, jdu na jointa..." Jsem proti drogám... proti jakýmkoliv drogám... Proto přestávám s cigaretama, ale o nich někdy jindy... Jasný, dám si ráda Malibu nebo malou dvanáctku... Sem tam i vodnici... Ale né trávu... né doutník... Né takovýhle sviňárny...

X mě tímhle úžasně zaskočil. Je to jeho věc, jak si život staví :) ale hulit trávu mi přijde jako ztráta času (taky jsem jí měla... stačilo mi to ;))

Zas on!

21. ledna 2010 v 9:22 Bloudím tmou
Slibovala jsem, že o Tobě nepadnou už žádný články... Stačilo, abych Tě včera viděla a jsem zase v háji... Zase je všechno zpátky...
Na herectví za mnou přišla Terezka a říká mi: "Radima to mrzí, že jste se pohádali... Říkal, že by se chtěl s Tebou začít normálně bavit." Byla jsem tak šťastná, když jsem tu větu slyšela... Doufala jsem, že se něco zlomí a bude všechno o.k... Nečekala jsem ani omluvu... jen tu stupidní větu: "Tak co Enny, jak se máš?"

OMYL

Ne!!! Přijdu a ty sï s NÍ hraješ duety, zpíváte si a mě to bolí... na srdci... Ukazuješ jí svou občanku, smějete se, jsi k ní milej... A já??? Jakobych neexistovala... žádná lítost... jen soucit. Když jdu zpívat na generální zkoušce Memory a ty to diriguješ, přijdeš a řekneš mi "ahoj." A mě to potěší, že jsi mi to řekl první, tak odpovím stejně. Pak Ti chci říct, co Ti vzkazuje tvoje učitelka zpěvu, ale ty jdeš pryč... Jakobys říkal: "Buď zticha!!! Pochop, že mě to nezajímá!"

Sedim na čaji a chce se mi bulet. Jen proto, že jsem Tě viděla a promítlo se mi spoustu zážitků. Ale nééé, já nebudu brečet... Před lidma se hlídám! A tak dělám, že je vše v pohodě a vůůůbec mě to nemrzí. a pak to přijde... Je tu vystoupení před 800 lidí... Vyrážím na plac a ptám se Tě: "Prosim Tě, nevíš kolik je taktů předtim?" "Nevim..." Následně mi přece jen ukážeš... Dokonce mi ukážeš nástup podruhé... Zpívám z plných sil, užívám si to, baví mě to... ani nemam trému, protože seš tam ty.... Když dozpívám a zaznívá potlesk, my dva odcházíme... Říkáš mi: "Hezký to bylo" jsem potěšená... řekneš mi to dokonce ještě jednou... A já mám chuť tě obejmout a říct Ti: "Sakra, co blbneš? Cos to udělal? Vždyť já Tě mám ráda. Čoveče pojď se bavit... Jako dva normální lidé." Nic neřeknu, jen poděkuju za ty nástupy a každý jdeme opět svou cestou.

Odmítám ten neutrál, odmítám tvářit se, že jsem "jako o.k." Odmítám svoje slzy a smutek... proč, když jsem po vystoupení šla na dramaťák, brečela jsem jak želva?

ODSTŘELTE MĚ ZA NAIVITU

Doufám, ale...

18. ledna 2010 v 19:49 Bloudím tmou
Asi doufám, že se teď ozveš...

Že mi řekneš: "Promiň Enny, byl jsem sobec a kretén...Buďme přáteli..." A nic se nestane... Budeš dělat mrtvýho brouka... A já taky... A až ve středu budu zpívat Memory s větou "It so easy to leave me" (=je tak snadné mě opustit) a emočně se tam rozkrájím, budu koukat na tebe... tak nic neuděláš... Vždyť jsem přeci nula... A strašná kráva...
Pokud jsem v tvym srdci mrtvá, nebav se o mě s ostatními... prosím... moc to bolí...

Kolotoč

17. ledna 2010 v 21:59 Bloudím tmou
Neustálej kolotoč... víkend co víkend depka... nevim, jak zastavit svoje přemýšlení. A neodpočinu si už ani v noci... Mám děsivé sny... Má babička vraždící naší rodinu, havárie, konec světa... Říká se, že sny jsou odrazem našeho podvědomí. Moje podvědomí je tedy zřejmě zoufalé...Pořád si říkám: "Kdy to skončí???" Přes týden nemám čas na to plakat... i o víkendu je pořád někdo poblíž, kdo by moje slzy mohl vidět.Asi se Vám to zdá hloupé, ale brečet musím sama... Bez nikoho... Brečím jen před těmi, kterým důvěřuju.. A to teď není nikdo... Takže vždycky když pocítím svůj emoční nával, jdu někam, kde jsem sama... Zapnu si písničku, která mi nějaký období připomíná, aby ty slzy šly rychleji... A pak prostě brečim a přeju si ze sebe dostat všechen ten hnusnej smutek...
Bezmoc a zoufalost dohromady... ošklivý to stav... Strašné střídání nálad... Všechno skrývám pod maskou úsměvu... Protože kdybych dala najevo svou slabou stránku, začnou se do mě strefovat... A to nechci... Bojím se ale, že přijde den, kdy to nebudu umět skrýt... jako minulý týden při němině... Prostě jsem se rozbrečela... Ve škole mi to je jedno, tam se nepotkám s vyloženě křivým člověkem... co když se mi to stane ovšem někde jinde... Budu pořád tak silná nebo druhým poskytnu chvilkovou radost, že mě pokořili???

Vaše Any

Princ mých snů

17. ledna 2010 v 12:44 Moje já
Princ mých snů... Asi jsem divná nebo náročná, ale líbí se mi prostě vyhraněný typy kluků... Většinou jde o milé, romantické a inteligentní kluky, se kterejma je sranda... Jsou ochotní, chápaví, bezprostřední a mají své názory... Říkáte si, že žádní takoví nejsou??? Omyl... Už jsem se zamilovala do tří kluků, kteří měli vždy stejné vlastnosti... A to přesně výše uvedené... Zjistila jsem, že se asi ani neumím zamilovat do "pravýho chlapa," kterej Vám nevyjadřuje lásku, radši tráví čas s klukama v hospodě a vůbec Vám nenaslouchá...
Říkáte si: "No a? to přece není problém, najdi si takovýho, kterej Ti vyhovuje..." Jenže je tu jeden háček... Prokletí celé naší rodiny... Většinou tyto vlastnosti mají gayové. Už jsem se párkrát do gayů fakt pomátla... Nedá se říct přímo zamilovala, ale bylo to takové to okouzlení, chvilkové přesunutí se do jiné dimenze...
Třičtvrtě roku jsem chodila s klukem, kterej byl jasnej heterák :D. Nenaslouchal, byl dost necitlivej, stokrát jsem mu mohla říkat, aby nedělal tohle a tamto a stejnak to dělal...
Asi jsem spíš divná já... přesto... jsou mé požadavky vůbec normální???

dotazník

15. ledna 2010 v 23:35 Moje já
1) Co je u tebe nového? Vyrážím na diskotéku, což bych do sebe nikdy neřekla... Ale těším se, bude zábava, kaleníčko a o to mi jde. Taky jsem začala docela cvičit, chodim na step aerobik a bodyform a nutno podotknout, že mě to baví. Aspoň myšlenkama jsem vždycky jinde :)
2) Co je u tebe starého? Jsem nymph in rain... už ne zlomená, ale mám v srdci až moc jizev...
3) Na co se teď nejvíc těšíš? Nejvíc se těšim na novej piercing madonku a na lyžovačku :)
4) Na co se teď nejmíň těšíš? Na odvykací kůru s cigaretama... už chci bejt nekuřák a vim, že to dam, ale otázka je KDY...
5) Co je tvůj největší problém? Moc rychle se upnu na člověka, docela dost žárlim, jsem vztahovačná a lehce zranitelná...
6) Jak ho hodláš řešit? Nijak, prostě jsem cíťa a tak to bude...
7) Co momentálně posloucháš? Duffy. Spoustu lidí jí nemusí, ale já jí mám ráda, protože má super písničky náhodou :)
8) Co nikdy neposloucháš? hipec a "tuctuctuc." Klidně si moc ráda poslechnu kvalitní soul nebo "árenbíčko," al diskárnu a hip-hop??? NIKDY.
9) Co vždycky děláš že neslyšíš? Nic takovýho není... myslim, že většinou reaguju...
10) Tvoje oblíbené místo? Kupodivu se mým oblíběným místem stává divadlo, kde nacvičujem hry a pak taky škola, což je ještě divnější, ale dokážu se tam odreagovat.
11) Co na tom místě nejčastěji děláš? Hraju a ve škole se bavim...
12) Tvoje oblíbená hračka? Mp3 ? Nic jinýho mě nenapadá
13) Co s tou hračkou děláš? Zkus hádat :D
14) Co budeš dělat až zjistíš, že se blíží konec světa? Jo, tak to upadnu do depky, protože mám strach ze smrti.
15) Máš nějakou úchylku? Určitě, jako každý...
16) Míváš zvrácené představy? Mám iluze... Vždycky si něco zbytečně nalhávám.
17) Jsi psychopat? Myslim si, že ne.
18) V jaké situaci je ti nejtrapněji? Když se mě někdo začne na něco ptát a já mu vůbec nerozumim a pořád mu opakuju: "Co?" :D
19) V jaké situace se cítíš nejistější? Když diskutuju a mam dobrý argumenty.
20) Co je po smrti? Bojim se, že prázdno a doufám, že ráj...
21) Udělal/a si někdy nějakou hloupost? Strašně moc hloupostí...
22) Udělala si někdy nějakou věc na kterou jsi hrdý/á? Jasný, to se týká hlavně zpívání a soutěží a taky, když jsem řekla Radimovi, co si o něm doopravdy myslim... Mluvila jsem dvacet minut o tom jak je falešnej a pak jsem byla hrdá, že jsem mu to řekla.
23) Co by sis na sebe nikdy nevzal/a? Hodně vyzívavý hadříky, minisukni...
24) Červenáš se? Neee
25) Co si o sobě myslíš? Záporný i kladný věci jako každý...
26) Pravák nebo levák? Jsem pravák
27) V jakém znamení jsi narozena? Ráček.
28)Jak dlouhý byl tvůj nejdelší vztah? třičtvrtě roku
29) Kdo je tvůj idol? Nikdo, ale hodně často to byli mý bývalí partneři... Že jsem se v nich vzhlídla a chtěla jsem bejt jako oni :D
30) Kdy umřeš? ...........

Stereotyp

15. ledna 2010 v 19:13 Zamyšlení
Dnes a denně přemýšlím nad životem, který žiju.. Nemohla jsem si ho postavit líp? Udělala jsem dobře tohle a tamto...??? Štve mě stereotyp.. Ono je ale vážně těžký nežít stereotypem a do toho nechybovat. Prostě mám svoje zásady.. Moje NE: sex na jednu noc, jíst maso (i když někdy musim), být někým jiným, tvrdé drogy, plastiky.. Je toho vážně celkem dost. Stereotyní život je ale šílenej a někdy potřebuju změnu. Prostě.. radši občas udělam blbost. protože následky co jsou po té blbosti.. ty mi sdělujou: "Jo žiješ!!!" Když by se nic nedělo, jsem duší mrtvá..

Přemejšlela jsem nad mym životem, tak jak plynul... Nikdy jsem neměla stereotyp, pač vždycky byly problémy... Doma nebo ve škole nebo třeba s klukama, vždycky byly! A taky samozřejmě ty krásné okamžiky, které se víckrát neopakovaly... Ty byly taktéž... A poněkolikáté opakuju, že si vážím jakékoliv citové zkušenosti, protože budu silnější a otřískanější a v budnoucnu mě tolik věcí nezaskočí.

Nezdá se mi, že bych vedla stereotypní život, to vůbec. Znám jednoho kluka, u kterýho vypadá dnešek jako zítřek.. vstane někdy ve 12 hodin, jde k pc a píše a píše a píše.. Večer razí do hospody na pivo za jednim jedinym kamarádem a pak jde spát. Znám ho z chatu. Psala jsem si s ním dlouhej rok a půl a snažila se ho přesvědčit, že život je o něčem jinym. Nepřistoupil na to.. Je to škoda!
prostě stereotyp se mi příčí.. V nějakejch věcech samozřejmě ne jako je kupříkladu láska, stálí kamarádi, stejné cíle.. Ano, v tom jsem stálá.. Jinak ale stereotyp vyžírá lidskou duši.. Je jak energickej upír.. A pak Vám bude 80.. A až budu vědět že si smrt jde pro mě.. chci si říct: "JO! Měla jsem své zásady, ale můj život jsem si prožila podle sebe a rozhodně né stereotypně!"

Přemejšlím, co je horší.. nežít nebo se v jednom kuse trápit??? Jedno horší než druhé, no nezdá se Vám???

Vždy mě těšil tvůj stín

14. ledna 2010 v 16:33 Texty mých písniček
Byla jsem tvou nekonečnou písní
už od prvních tónů slyšel jsi mé nitro
to co říkals nebylo místní
a přesto jsem to chtěla slyšet znovu.

Věčný slib navždy v srdci mít
tvé jméno vyryté do dlaně
o nás dvou pohádkově snít
s nikým se o Tebe nedělit...

všechno je jinak najednou
jen né tak jak jsme si to vysnili
jsi princ ale nejsem tvou princeznou
o vzájemnou náklonost jsme se prosili

Vždy mě těšil tvůj stín
milovala jsem ten kruh nad hlavou
už ho nenosíš
pyšníš se pavími pery

Chce se mi plakat z tvé skutečnosti
z toho, jak moc jsi zlý
chce se mi plakat z tvé mrzutosti
já Tě milovala můj milý...

Mám se fajn

13. ledna 2010 v 21:34 Chvilky úsměvu
Mám se fajn...

Zkoušela jsem si kostým princezny a krásně mi sedí... Poprvé v životě jsem si připadala jako princezna :). Herectví jsem si velice oblíbila, protože při zkouškách je sranda, nutí mě to posouvat se dál a lidi chodící na dramaťák mám taky ráda... Ale všechno hezké jednou končí... Koncem ledna odehrávám pět představení... A pak the end :).
Co se týče Dana je to v pohodě... Jsme přátelé a tím to hasne... Jo, mam ho fakt moc ráda a dokáže mi hnedka zlepšit náladu...

Vaše Any je dá se říct spokojená, má všechno co potřebuje, ale přeci jen jí schází láska... Možná, snad, někdy... Uvidíme :)

Vždyť slíbils to

10. ledna 2010 v 16:30 Texty mých písniček
Tohle je píseň o člověku, který mi byl vším... Mým sluncem, úsměvem, oporou... Měla jsem ho strašně ráda a zažila s ním něco, co s nikým jiným... Stačilo, aby se jeden zmínil o tom, že má špatnej den a ten druhej ho vyslechl a objal ho... Neuměli jsme si bez sebe představit jedinej den. Šli jsme sami dva proti proudu... Nikdy jsem nepotkala tak zvláštního člověka, jako byl Radim. Jen to, že o tom píšu mě moc bolí. Dodnes nevím, jestli mi lhal nebo se tak strašně změnil. Možná se trápí a nechává si to pro sebe... Mám v sobě spoustu otázek... A ta nejdůležitější je: PROČ TAKHLE?

Nasazuješ svou tvář každý ráno
jenže pro mě to je zlato málo
chci Tě jako dřív, tvou opravdovost
ty seš tu ten netaktní, kde je tvá soudnost???

Koho tu kopíruješ, kdo je tu nula?
Boty po Tobě jsem si radši zula
a nikdy už je nechci nosit,
nikdy víckrát ani zkusit!

Měla jsem Tě radši předtím, teď jen zírám a loučím se s Tebou
neříkals že jsi sám sebou
ty blázne
to nejsou tvoje fráze!!!

obracíš se ke mně zády
neuneseš moje citový klády
díváš se tak chladně, pro pravdu trpíš
asi Tě neznám, ramenama krčíš
Všechno je podfuk a jedna velká lež
Na co si to hraješ???


Byls předurčen k poslání
dals přednost kingům ostatním
vím co v Tobě je, jako jediná
prober se, než dotiká Ti hodina!

Sleduješ mě jinejma očima, už Ti nepatří
nikdo ti nepomůže, kde budou tvý bratři? (vzpomeň si pak)
děláš opak toho co jsem Tě učila
kdes byl, když po Tobě jsem brečela?

V kůži někoho jinýho, v tvym srdci jsem mrtvá
neříkej, že si ty měsíce nepamatuješ
lží mě neoklameš, vim, kdo seš
Slíbils že lhaní se nedočkám
nedočkám........ vždyť slíbils to.. yeah!