Prosinec 2009

EMO

30. prosince 2009 v 18:00 Zamyšlení
Většina z Vás, co mi píšou, jedete v Emíčku... Ráda bych se k tomuto stylu vyjádřila... Je to pouze MŮJ názor, snad mě za něj neukamenujete :)...

Emo je životní směr, cesta, naděje... Je to něco, co k Vám promluví... Stačí, aby jste poznali opravdovýho emíka, který Vám ukáže co je tento styl zač... A pokud Vás ta myšlenka bude brát, klidně do toho jděte...

Vždyť emo je tak krásné! Není v tom jakákoliv nečistota, většina emíků jsou straight edge (o tom někdy příště :)), valná hromada vegetariáni... A ta muzika!!! Každej tón dokonale vyřvanej, slyšim v tom city a emoce... Můžete si vybrat z velké palety kapel... Já sama ulítávám na Escape the fate :). Emíci soucítěj s přírodou a snaží se jí všemožně pomáhat různými peticemi nebo tím, že sami nekouří... Obvykle se jedná o spontánní lidi, kteří nepřemýšlej, co udělaj, prostě to udělaj hned... teď a tady... bez pravidel! :) A to se mi na nich líbí- ta dokonalá spontánnost...

Co se týče oblečení... Je úplně jedno, co si na sebe pravej emík vezme... jasně, teďkon frčí emo móda... Tyhle hadříky si vezměte tehdy, když chcete ostatním sdělit: "Jsem emo a jsem na to hrdý/á !!!" Líbí se mi čelenky s mašličkama, trička s nápisama, tmavá image, cvočky, piercingy, super háro... :) Proč ne... Ale o oblečení to fakt NENÍ... O oblečení je POZÉRSTVÍ, né emo :).

Taky bych se chtěla vyjádřit k depresím a trápení se... Emíci jsou jednoznačně citliví, spoustu věcí je dojme, ale zároveň je dojímá i to hezké... Smějou se a pláčou, jsou naštvaní, nespokojení, šťastní... jako KAŽDÝ člověk... Možná to mohou řešit sebepoškozováním, ale sama vím, že sebepoškozování k emu NEPATŘÍ... To si zas malý holčičky něco vymyslely... nevěřte tomu!

Na jedné straně je EMO překrásná věc (obzvlášť, když potkáte člověka, kterej je na stejný vlně)... Ovšem na druhé straně... Musíte denně čelit poznámkám, neustálému tlaku ze strany ostatních... Potřebujete mraky síly na to, abyste to zvládli... pocit z toho, že jste to, čím se cítíte být je úžasnej... Ale zvládnout to všechno dá hodně práce...

Poslední věc... Já a EMO??? S některými názory v EMU se ztotožňuju, s některými ne... EMO nejsem... alespoň v oblečení... Podle mě má v sobě EMO každý, jen to někdo potlačuje, někdo to necítí a někdo až moc :). Emo mám v srdíčku a vždycky budu, miluju Emo lidi, jsou to andílci a vy, kdo víte, co je pravé emo, tak se snažte vydržet nátlak... Možná ke mě zase jednou emo promluví, nemohu říct, co bude... :) Teď ale rozhodně jako emo nevypadám, nechovám se tak, ani tolik neposlouchám emocore... Ale někde uvnitř mě je, to vím...

Vaše Any

Zklamaní lidé... ti, co ví, co je život

30. prosince 2009 v 11:52 Zamyšlení
Mám různý kamarády.. Někteří mají vědomostí na rozdávání.. jiní si žijou v přepychu a nepoznali jakýkoliv druh krutosti.. nebo taky poznali.. Čtu o lidech z ulice, o životě v drogách.. Znám zpackaný rodiny (jsme jedna z nich), kde málo co vyšlo.. K čemu že se to chci dostat?
Pár lidí se mi líbí a mám je ráda.. A nejraději mám ty, kteří jsou názorově vyhraněný.. Prostě maj daný svoje priority, hodnoty a ambice.. Hned mi ten člověk přijde zajímavější, protože se ráda učim a taky poučim.. Zkrátka a dobře, tihle lidé mi asi mají nejvíc co nabídnout.. Když mi řeknou svůj životní dosavadní příběh.. jeho rozuzlení.. a následný poučení a utrousí i nějakou tu radu.. tak mám z toho velkou radost. Z toho že mají názor! A já od nich ten nynější lepší názor můžu klidně přebrat.. A tak se člověk zdokonaluje! Až se stane dokonalým.. ne vtipkuju, samozřejmě.. Až se stane lepším, více kreativnějším..
Osoby protřelé životem kolikrát poraděj víc než osoby životem neprotřelé.. Mají více životních příběhů, více poučeních.. Když jsem poslouchala jednu holku.. Co všechno zažila, nemohla jsem uvěřit.. A ona přede mnou seděla, pili jsme kafe a sálala z ní neuvěřitelná vyrovnanost a klid. Dříve rozklepaná naivní holčička toužící po porozumění.. A najednou silná, spokojená osoba.. Je to tím, že už spala ve spokojený rodině, měla deku a přátelé.. hrnek teplýho čaje.. A zažila si, co to je, když to nemá.. Hned si člověk více váží všeho kolem. Přírody, ptáků, barev a počasí.. vody a kyslíku.. prostě všeho..
Když se nudím, zajdu na chat.. Ne někam na flirt a podobný blbosti.. Ale zajdu do místnosti zlomených duší, zklamaných lidí.. A nestačím zírat, kolik toho chtěj světu říct.. Kolik toho maj v srdci. Na co nás chtějí upozornit.. Pochybuju, že by takhle rozumně psal člověk bez špatnejch zážitků. On za to nemůže, v pořádku.. Jen chci zdůraznit, že ten, kdo se prošel v listí, ten má co říct! A ten by měl psát knihy!!!



Miládka, "rande"

29. prosince 2009 v 22:09 Chvilky úsměvu
Byla jsem na kafíčku s Miládkou... To je holka andílek, na hlavě by mohla nosit svatozář :). Strašně jsem jí záviděla, když mi říkala, jak je se svým klukem šťastná, že plánujou svatbu a kdesi cosi... To se někdo má :). Ale vůbec mi to nevadilo, ona je skvělej člověk a jsem si téměř jistá, že kdybych byla v nouzi, pomohla by...

A pak to rande!

Rozumněla jsem mu každé páté slovo, tak jsem vždycky všechno odkejvala a vyloženě se třásla domů... Neříkám, že to bylo špatný, bylo to fajn... Ale proboha né VZTAH!!! Né s nim...


Měla jsem depku... pekelnou... stačila jedna blbá písnička v rádiu a všechno bylo zpátky... Slzy, nechuť k životu... Ale teď??? Mám přímo úžasnou náladu... "Rande" jsem zvládla, mám naplánovanou skvělou akci na Silvestra, skvěle jsem pokecala s Miládkou a dozvěděla jsem se osudy jinejch lidí... A je mi svým způsobem dobře, když vím, že někteří to mají daleko daleko těžší. Možná je to sobecké, ale já s tim pocitem nic neudělam...

Mějte se krásně :) Sweet dreams všem...

Vaše (dneska spokojená) Any :-*

Jdu na rande, který bude ke škodě a na prd!

29. prosince 2009 v 0:52 Bloudím tmou
Jdu na rande... A je to v háji... Ale začnu od začátku...

Chodím na dramaťák, kde hraju princeznu... A zakoukala jsem se tam do jednoho kluka... Krásnej, čokoládový oči, výřečnej, milej, bezprostřední... prostě úžasnej!!! (Prohodili jsme spolu asi tak deset vět, ale vždycky když ho vidím.... ááá, je dokonalost sama!) Přidala jsem si ho do přátel na facebooku... Dneska ráno usednu k počítači a co nevidím... Jsem celá nadšená, že si stav: "Je to komplikované" změnil na: "Nezadaný." Jásala jsem snad hodinu, skákala do stropu a rozhodla se, že příležitost chytím za pačesy...

JENŽE!!!

Večer přijdu domů (mimochodem z perfektní kalby), sednu si k netu a čtu: "Zadaný." Byla jsem vzteky bez sebe... Na druhou stranu, on je šprýmař, dělá si ze všeho srandu a tu dívku, se kterou údajně chodí (takhle to je tedy na FB) znam. Silně pochybuju, že by mezi nimi mohlo být něco víc než přátelství,ale asi ano!? Do toho mi píše další kluk, který chodí na dramaťák TAKY... A zve mě na něco k pití... A já kráva napíšu, že zítra klidně půjdu a vůbec mi nedochází následky... Na herectví se s oběma střetávám a jestli mě bude pořád balit (ten co mě zval) mám ztracený šance u toho pana úžasnýho! (Ty mám vlastně ztracený tak jako tak, jen tomu nechci věřit...)

A rušit to setkání nebudu... Ovšem vůbec nevim, co budu dělat... A abyste věděli, ten magor mi hraje krále a já jsem jeho poslušná dcerunka! Takže spolu máme strašně moc scén a v jedný ho hladim po tváři, v další se mu koukam do očí... do prdele...

To bude něco...

Chci vidět znovu ty čokoládový oči, chci s ním mluvit a říct mu, jak moc mě oslovil... A místo toho si vyrazim na rande s klukem (co s klukem, to už je přímo CHLAP) kterej mi nic neříká... jen proto, abych netrčela doma...

P.S: Vím, že jsem blbá...
Any


Vegetariánství??? JO!

28. prosince 2009 v 12:51 Moje já
Proč mě odsuzujete za to,že jsem vegetariánka??? Co je na tom se trošku lišit od ostatních tím,že nenávidím maso??? Mě jen nejsou lhostejné osudy zvířatek. Cítím s nimi,jsem jejich spřízněná duše.
Představuji si,jak se to zvířátko mělo,než se dostalo k nám na talíř. Spokojeně si pobíhalo,nic ho netrápilo a nemělo ani zdání o faleši tohohle světa. Byl to čistý tvoreček.Měl pár svých kamarádů stejného druhu a nikdy by ho nenapadlo,jak nešťastně skončí jeho osud.
A pak přišli lidé. Úhlavní nepřítel všech zvířátek. Nezajímali ho pocity té duše,která za nic nemůže. Udělal to,co musel. Zvíře trpělo... Jak by asi bylo nám ??
Proč se nezabíjíme navzájem a nejsme v uzeninách ?? Proč tam není lidské maso,mozek,střeva nebo játra ?? No v čem by byl rozdíl ?? Když jsme tedy ti inteligentní,tak máme právo zabíjet ostatní pro potravu ?? Co když by sem přijeli mimozemšťané (nevěřím na ně,jen udávám příklad),vysázeli by naši celičkou planetu a normálně by nás žrali. Byli bychom v masokombinátech... A pak by to přišlo. Naše maso by jim zachutnalo. A tak tedy ruka 35 Kč,noha 50 Kč.Žili bychom v jejich světě a přemýšleli o tom,jaké by to bylo,když by se nám ONI nenabourali do našeho světa. Pocítili bychom tu prázdnotu,úzkost...
Víte... Já chápu,že v mase jsou potřebné látky,ale přesto jsem toho názoru,že žijeme v natolik vyspělém světě,že bychom se bez toho obešli.Navíc,pokud to nevíte: Zvířata předtím než umřou mají pochopitelně strach... Bojí se a nejsou si jistí. A tak se v nich nahromadí tyto "strachové" buňky. A my je pak jíme. Vědci přišli na to,že tyto buňky přenášíme na sebe. Mohou se nám prý zdát i děsivé sny. Možná to už je kapánek přehnaný,ale něco na tom bude.
Zvířata umírají za strašlivých podmínek. V bolestech,ve strachu a ve stresu pod nátlakem anitibotik. Neví,co se děje... Jsem proti masivnímu vyvražďování zvířat,říkejte si,co chcete. Třeba,že jsem divná,že nic nechápu... Klidně mě poučujte.Já už mám naštěstí svojí hlavu a nenechám si do ničeho kecat :)!
Nenavštěvuju Macdonald,protože zvířata chci chránit a tímhle bych dávala najevo,jak mi vlastně nevadí,že zvířata ničíme.Já jsem jedna z těch,která před tímto problémem nezavírá oči. Většina dělá jakože to neexistuje. Co na tom,když zemře nějaký zvíře ?? Vždyť přeci žijeme jen jednou,a chceme si život užít na plný pecky. Já taky... Jen nejsem sobecká a myslím,že někdo na světě kromě nás chce žít taktéž. V životě se už na téhle vraždě nechci podílet !!

Any...

Realita... a vysněná budoucnost...

27. prosince 2009 v 22:09 Bloudím tmou
Jsem zklamaná... a tak se svoje zklamání snažím přebíjet novými věcmi, které si koupím... přebíjet alkoholem, cigárama... přetvářkou... řešením naprostejch blbostí... A vím, že je to špatné...

Mám krásnej fialovej topík... Novej make-up od Dermacolu za 300kč... V sobotu jdu asi na diskotéku... JÁ... Ta, která diskotékama pohrdala, tvrdila jak moc je to povrchní záležitost... nechápu se... Ale pomáhá mi to.

Pomáhá mi každý vdechnutí toho odpornýho nikotinu... Strašně moc obdivuju lidi, kteří se řídí podle straight edge... Byla jsem taky taková... A když jsem poprvý ucítila díky cigaretě úlevu, myslela jsem, že až budu chtít, zbavím se toho... A mě nedělá problém vydržet týden... Možná by mi nedělal problém ani přestat s tím natrvalo... jenže... nechci...

Tohle je prostě zlý období, co jednou přejde... Víte co je nejparadoxnější? Nejradši bych poslala všechny kluky.. ehm... do pryč! ale zároveň bych chtěla vztah... teď hned... Mít se vedle koho probouzet, dělat mu snídani, hádat se a následně usmiřovat, slibovat si 4ever... Mít kvůli komu přestat kouřit a raději si vychutnávat romantický chvilky, než někde trapčit na diskotéce...

OOOOOOPS
Dlouho tohle nezažiju...

Vaše Any :-*

About me

26. prosince 2009 v 16:30 Moje já
Vždycky jsem do blogů psala na začátek něco o sobě... A tento blogís nebude výjimkou...

Můj život je převážně o přátelích, muzice, trápení se a občas i o lásce. Život proklínám a vzápetí ho miluju. Nemazlil se se mnou. Za těch několik let, co jsem na světě jsem ztratila mnoho lidí, které jsem měla ráda, některé i milovala... Ale oni se na mě vykašlali... Nechali mě stát v mrazu a odešli... I tak mám kolem sebe kamarády, kteří při mě stojí zuby nehty a nikdy by mě nedali... Teda, doufam :).

Na první pohled vypadám, že mám fůru nadhledu, že si poradím s kdejakou situací a že mám na všechno odpověď. Uvnitř mě se ovšem mračí malinkatá dušička a pořád dokola se ptá: proč? Často mývám pocit, že život je nad mé síly a že na něj nemám. V tomto případě většinou složím nějakou písničku, vypíšu se z toho a jdu tím životem dál...

Stává se, že pochybuju, jestli tady mám vůbec co dělat, jestli mam na světě nějaké místo... Snad brzy najdu odpověď... Cítím se ztraceně, cítím že máloco má smysl... Mohu pouze doufat v lepší zítřky... Asi má tento článek dojem utrápený šestnáctky, ale jak píšu: na první pohled mohu působit dokonce vyrovnaně a optimisticky... A mě je koneckonců jedno, co si kdo myslí :-p

protože... nikdy se nezavděčíte všem, vždycky tu budou lidi, kteří Vás budou nenávidět a já se naučila házet to za hlavu...

o novém blogu

26. prosince 2009 v 15:57 Moje já
Blog Nymph-in-rain je mým už čtvrtým blogem. Chtěla jsem změnu blogu, protože ukončuju tento rok- 2009... Pro mě velice významnej a bolestivej... Uvidíme, jak dlouho vydržím u tohoto názvu... Ráda bych Vám samozřejmě také sdělila, proč jsem si vybrala práve tento název... tákže:

Kdo není v angličtině příliš zdatný, těžko si "Nymph in rain" přeloží. Znamená to: "Víla v dešti." Připadám si totiž tak. Jsem ta křehká zranitelná víla a poletuju v dešti... v životu... Někdy je ten déšť příjemný jindy ne... Víla je má nejoblíbenější pohádková bytost a ráda bych si jí vytetovala na bok.

Sama nevím, jaké články se tu objeví, ale nejspíše to budou obyčejný věci ze života, také moje názory, plány... fotky sem zřejmě dávat nebudu, protože chci zůstat v anonymitě a mám trošku obavy, že by si tento blogís mohli vypátrat lidé, kteří mě nemají příliš v lásce a mohli by zneužít různých článků. thanks za pochopení... kdyby kdokoliv chtěl vidět, jak vypadám, ať mi pošle mail se SVOU fotkou, poté pošlu fotku já.

Se srdcem na dlani Vaše ANY