Umění

27. července 2011 v 19:23
Umění...

Jedno slovo a tolik je v něm obsaženo... poslední dobou se obklopuji lidmi, kteří jsou umělecky založení. Trávím s nimi svůj veškerý volný čas, smějem se, naříkáme, hulíme, chlastáme, chováme se jak totální magoři... ale držíme při sobě. Umělci se navzájem potřebují, aby měli inspiraci.

Víte, jakmile nemám zkoušku s kapelou nebo nehraju divadlo, jsem bez života. Celé dny pak prospím, utápím se v depresích, všechno se mi chce dělat, ale nemám na onu činnost sílu. Nemám ji načerpanou. Zní to podivně, ale jakmile můj den je nabit vším uměleckým, rozdávám pak veškerou energii, cítím se naplněná, šťastná a ve stavu podobný Nirvaně...

Tuhle jsem byla s režisérem na pivku. Poseděli jsme v naší oblíbené kavárně, kde byla jakási beseda o Beatlsácích, poslouchali jsme písničky, dozvídali se o jejich životech... Pak jsme šli hrát fotbálek a pinčes... a režisér na mě: "Já pořád přemýšlím, jakýho kluka bys potřebovala. Umělce. Někoho, kdo Tě bude vodit za kulturou. Nebo bude sám tvořit." A má naprostou pravdu.

Nemohla bych být s někým, kdo mi nerozumí. A že těch lidí je! Pořád dokola bych jezdila na festivaly, měla svoje koncerty, hrála v divadle a zároveň se inspirovala různými představeními (kupříkladu včera jsem byla na opeře Figarova svatba, fakt zážitek!)... Jsem natěšená na konec srpna, ale ne proto, abych viděla moře. To jsem viděla už hodněkrát. Těším se na obrazy Salvadora Dalího, jednoho z mých nejoblíbenějších malířů. Tak strašně dlouho jsem nezapla televizi. Pustila jsem si jí pouze na muzkál Moulin Rouge... Já nevím... možná jsem až příliš umělecká.

Máte to někdo podobně?
 

nepíšu

11. června 2011 v 9:45 |  Bloudím tmou
Já vím, nepíšu...

Dostávám se z rozchodu... Je mi strašně zle... Dneska ho uvidím. Po měsíci. připadá mi, jakoby to bylo včera, co mi poprvé řekl Miluji Tě... Bojím se. Tak ráda bych ho objala a řekla mu: "Cos to udělal, lásko? Vždyť tu jsem pořád pro Tebe, vždyť moje srdce je i tvé. Zapomenem na všechno zlý a bude už jen to krásný." A klidně bych to udělala. Víte co jsem zjistila? Za svůj život jsem poznala hodně slabochů. Lidi, kteří se bojí něco projevit, udělat.. Taková já nikdy nebyla. Klidně budu proti všem, né plavat po proudu. Udělala jsem za svůj život hodně špatnejch věcí... ale pomohla lidem. Říká se, že láska je odměna za morální činy. Za to všechno, co jsem předvedla minulý rok budu tedy dlouho bez lásky. Neodnaučila jsem ho hulit. NIKDY si to nepřestanu vyčítat. Změnil se.

A tak se spatříme v divadle. A ani se nepozdravíme. Já z důvodu, že jsem se to několikrát pokoušela dát znovu dohromady. On z důvodu, že má jinou. Myslete na mě, ať nejsem blbá.

Kam dál

Reklama